Vít Šaršon Blog

Let na Zeland

2010-01-13T11:15:00.001+01:00

Po nocnim baleni a par hodinach spanku jsem se v 6 rano zacal brodit prasanem na zastavku busu na letiste z Divoke Sarky. Nastesti vse dopadlo dobre a i pres obtize s jizdou na snehu, me autobus dovezl na letiste, kde jsem mel trochu obavy, zda v takovym pocasku odletim. Ale vse bylo skvele pripraveno. Jeste jsem se u odbaveni ujistil, ze si moje zavazadlo vyzvednu az v Aucklandu a zamiril jsem do prostoru letiste.

Po rozmrazovaci procedure s hodinovym zpozdenim letadlo odletelo na Londyna, kde jsem mel 2,5 hodky na prestup. Nastesti se vse stihlo a ja nasedl do Boingu 737 - 400 spolecnosti Quantas do Melbourne, se zastavkou v Hongkongu. Byl to fakt dlouhej let, ale tim, ze me porad krmily nejakym jidlem, naucil jsem se mistnim ovladacem monitoru a spolucestujici me poradila, abych se lepe vyrovnal s casovym posunem, tak at spim (coz se mi chtelo tak jako tak), cesta ubehla docela rychle. Spanek to sice nebyl tak kvalitni, takovy periodicky pulhodinovy, ale alespon neco. Po vice jak deseti hodinach jsem doletel do Hongkongu, kde me prohnali z letadla pres letiste zase zpet do letadla. Na cestu z Hongkongu do Melbourne jsem mel spolucestujiciho Romana (22) z Rakouska, ktery byl na 6 mesicu na studiich v Hongkongu a ted letel 6 mesicu cestovat - celkem pojede kolem sveta. To vse bude mit v ramci studentskyho programu, kdy ma stipendium na 12 mesicu 4 800 Euro. Tak nevim, jestli zas nezacnu bejt student :)

Na letisti v Melbourne jsem jiz mel "znameho" cecha z letadla, ktery pry zna kousek od letiste peknej park, kde bude spat a ja ze se tam pujdu projit. Puvodne jsem neplanoval opustit letiste, ale kdyz se naskytla prilezitost, ze to tam nekdo zna, tak jsem toho vyuzil a pouzil turisticke vizum do Australie. Vyrazil jsem tedy s Ivem (cca 50), ktery cestoval do Tasmanie, smer park. Sli jsme porad podel letiste a po obou stranach byly ploty s ostnatym dratem az jsme dosli na parkoviste, kde byl zakazan vstup - bylo videt, ze dal cesta nevede. Ivo se tedy zeptal na cestu mistniho. Pan na nas chtel zavolat Policii, protoze jsme byli na nejakym soukromym prostoru letiste. Uposlechli jsme tedy vystrahy a otocili to zpet. Ivo mi rekl, ze nekde preskoci plot a pujde do sveho parku, tak jsem se s nim rozloucil a vyrazil zpet k letisti. Tam jsem se zeptal, jak se dostanu do centra, ale pesky to neslo. Jelikoz bylo 24 a v 6:10 mi odletalo letadlo do Auckladu, tak jsem zalezl zpatky do letiste, "bezpecne" pod sebe ulozil vsechny veci, lehl si na lavicku pred co ni mela namireno letistni kamera a usnul nekolikrat na 15 minut. Rano jsem sedl na prvni letadlo a absolvoval let z Melbourne do Aucklandu.

Celkem jsem stravil v letadle ve vzduchu 24 hodin, na letistich 12 hodin a posunul se v case o 12 napred. Trochu jsem ztratil obavu z letani. Jiz mi prislo normalni, ze se krouti kridlo a na nem se bimba motor a nemusel jsem s pilotovi pomahat s rizenim tlacenim do podlahy pri turbulencich :)

Ulet na Zeland

2010-01-13T10:23:00.002+01:00

V Cechach je zima, dlouho jsem nikde nebyl, nikdy jsem nebyl dal nez par tisic km daleko od domova - rozhodl jsem se uletet za teplem, za jinym zivotem, za novym impulsem.

Proc zrovna na Zeland? Mam kamose Arnyho, ktery se jel podivat na par mesicu, jak to tam chodi. Jednou jsem jel do Prahy a potkal jsem ho v buse, kdyz prave cestoval na letiste. Nakonec jsem ho sel vyprovodit na letiste, kde jsme v Bille koupili par plzni a padla myslenka, ze se za nim pojedu podivat. Sice bych tam jel sam, ale on tam bude mit auto, kontakty, ... Proste, ze to pro me bude snazsi na takovou prvni trochu delsi cestu.

Nakonec jsem si koupil letenku na leden ikdyz byla dost draha, ale co, byla to sance, Arny tam ma auto se vsim vybavenim. Leden jsem si vybral taky proto, ze kvuli dokonceni skoly musi Arny, vecny student, zpatky do Cech, tak abych tam byl chvilku s nim.

Tyden pred odletem mi Arny napsal, ze mu ukradli komplet cely auto, takze je to...

No a dal to bude o tom, co tam ziziju. Chtel bych nejake dobrodruznejsi cestovani, zadnej hotel, max. hostel.

Ulet na Zeland

2010-01-11T11:53:00.002+01:00

Pripravuji prvni dojmy.

Parkování v Praze

2009-06-06T23:27:00.009+02:00

Potřeboval jsem zaparkovat v Praze. Jelikož jsou již v centru a okolí parkovací zóny, tak není jen tak se v tom vyznat.

Dále jsou odkazy na mapky zón placeného stání s vyznačenými nerezidentskými (pro lidi co nebydlí ve správné části Prahy nebo v Praze) místy. Bohužel neexistuje jedno místo, kde by byly všechny mapky a ještě ve stejném formátu.

Orientační mapka placeného stání: Praha 1

Orientační mapka placeného stání: Praha 2

Orientační mapka placeného stání: Praha 3

Orientační mapka placeného stání: Praha 5 (nenalezeno)

Orientační mapka placeného stání: Praha 6 (nenalezeno)

Orientační mapka placeného stání: Praha 7

Orientační mapka placeného stání: Praha 8 (nenalezeno)

Jan Harant – Vernisáž výstavy Lidé v mém životě

2009-01-08T22:47:00.008+01:00

V pondělí 8. ledna jsem si i přes normální pracovní den nenechal ujít výjimečnou událost. Můj kamarád, Honza Harant pořádal vernisáž své další výstavy s názvem Lidé v mém životě.

Vernisáž se konala ve vestibulu Krajského úřadu v Liberci od 18 hodin. Honza na obrazech ztvárnil rodinu a přátelé tak jak je vidí on. Na vernisáži bylo unikátní, že většina lidí z Honzova života na vernisáž přišla a každý mohl vidět člověka z obrazu v reálu (taky proto jsem přijel, aby tam nebyl obraz beze mě:)).

Od minulé výstavy udělal Honza velký pokrok a to nejen v umění, ale také v organizaci. Na začátku výstavy měl připravený proslov, ve kterém zmínil pozadí vzniku výstavy. Na výstavu byli pozváni novináři, kteří Honzu hned oblehli a řádně vyzpovídali. Nechybělo také dobré občerstvení.

Lidé v mém životě je prodejní výstavou a proto věřím, že v době přicházející krize budou lidé kupovat umění, které potěší. Výstavu Jana Haranta můžete vidět do 30. Ledna 2009 ve vestibulu Krajského úřadu v Liberci (ulice U Jezu).

Aktuální obrazy Jana Haranta si můžete prohlédnout na jeho blogu harantjan.blogspot.com.

Unikátní video z vernisáže výstavy Jana Haranta - Lidé v mém životě.

Student Agency – platba jízdenky přes internet

2009-01-08T22:03:00.004+01:00

Konečně již nemusím stát někde frontu či myslet na to, že musím kupovat lístek s předstihem.

V pondělí ráno jsem si potřeboval zajistit jízdenku do Liberce. Ještě před rokem bych musel doufat, že bude místo volné (pozn.: vím, že existuje otevřená jízdenka, ale tu musel mít člověk také koupenou). Dnes jsem přes web studentagency.cz v sekci autobusových spojů klikl na platby přes internet a pohodlně podle srozumitelného návodu vybral sedadlo ve vybraném spoji a zaplatil kreditkou (opsáním čísla karty). Potom již jen stačilo opsat si číslo jízdenky, které přišlo i mailem a vše bylo hotovo. Opravdu nádhera.

Německem do Bruselu a Okolí: Frankfurt a kolem Rýna do Koblenze

2008-07-19T09:40:00.003+02:00

Po neúplně kvalitním spánku ve voze jsme se probudili na parkovišti. Ale sluníčko, které od rána svítilo nám, zvedlo náladu. Neváhali jsme tedy a po osmé jsme vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství. Při výjezdu z parkoviště jsme míjeli ceduli Frankfurt a hned bylo jasno, kde budeme snídat.

Po necelé hodince jízdy jsme dorazili do téměř 700 000 tisícového města, které je označováno za finanční srdce Evropy. Už při průjezdu centrem a hledání parkoviště nás zaujali místní mrakodrapy – úplná Amerika. Nakonec jsme zaparkovali v podzemním parkovišti Staat Oper (cena v neděli 0, 5 EUR za hodinu). Opět bez jakékoliv mapy či průvodce jsme vyrazili objevovat město. Nejdříve jsme prošli luxusní nákupní třídou na hlavní náměstí, ale bohužel zde byly vystavěny obrovské nevkusné tribuny a po celém městě byly všelijaké omezení - na každém rohu hlídka policistů, v centru natažený červený koberec, ulice ohrazené zábradlím, mobilní stánky, mobilní záchody (ty se hodili) – to vše kvůli tomu, že v tento den se ve Frankfurtu konal Iron Man. Vyšli jsme tedy ze závodního ruchu a usadili jsme se na břehu Rýna, kde jsme si dali snídani a jen tak hleděli na siluetu města a lidi kolem. Pak jsme se zašli podívat k mrakodrapům a fakt se mi to líbilo. Byla výhoda, že kvůli závodům byly hlavní ulice uzavřené, tak jsem si mohl hezky fotit ze středu vozovky. Ve městě je strašný kontrast mezi novým a starým. Frankfurt byl za 2. sv. v. poměrně hodně bombardován, takže v něm zbylo jen opravdu málo ze starého města. No a teď jsou mezi památky občas nevkusně nasázené mrakodrapy.

Po výjezdu z Frankfurtu jsme již nenajeli na dálnici, ale vzali jsme to okreskami, protože jsme chtěli trochu poznat Německo. Jeli jsme směrem na Rudesheim a pak po břehu Rýna do Koblenze. Cesta to byla opravdu nádherná. Rýn je zaříznutý v údolí. Po jeho obou stranách jsou svahy s vinicemi či lesy. Toto vše doplňují hrady a malebná městečka. Na Rýně je celkem frekventovaná vodní doprava a to jak nákladní, tak turistická. Většinou města na obou březích spojují trajekty, takže se zde dá velmi hezky cestovat (paráda to musí být na kole). Tuto cestu jsme jeli celé odpoledne, protože jsme pořád zastavovali a kochali se (taky trochu spali). Nakonec jsme dojeli do Koblenze.

Koblenz je historické město na soutoku Rýna a Mosely. Místo soutoku se nazývá Deutches Eck, kde je monumentální památník. Z toho památníku je výhled na historické centrum města a na druhou stranu na pevnost Ehrenbreitstein. Prošli jsme si malebné uličky města a usadili se v jedné kavárně, kde jsme použili naši středoškolskou němčinu na objednání kávy (nakonec jsme museli použít i Aj). Z Koblenze jsme už chtěli najet na dálnici a přes Cáchy dojet do Bruselu. No ale nějak jsme při výjezdu v Koblenze zvolili špatný výjezd (žlutý, které je pro okresní silnice) a tak jsme kolem Rýna jeli až do Bonnu. Tam jsme zase trochu zabloudili a na dálnici jsme dojeli s malou objížďkou. Pak už jsme jen zapli tempomat a jeli směr Brusel. Ještě jsme se po cestě zastavili uvařit na odpočívadle polévku a pak už hurá do Bruselu.

Doma jsme si vytiskli google mapu z blízkého okolí našeho budoucího bydliště – říkali jsme si pohoda – mapu Bruselu nepotřebujeme. No tak jsme jeli podle plánu, ale najednou skončili dálnice a zajeli jsme do tunelu a ještě s objížďkou. Vyjeli jsme neznámo kde mimo naši skvělou mapu. Tak jsme chvilku jezdili městem a odhadovali, kde asi jsme. Nakonec jsme si na ulici začali tipovat lidi, kterých se zeptáme. Tak nejdříve jsme míjeli lidi, před kterými jsme raději zamkli auto. Později jsme narazili na jednoho pána, který nás dostal do mapy. Nakonec jsme (kolem 23. hodiny) zdárně dorazili k naší skvělé hostitelce Ivce (hned po příjezdu jsme dostali pivko, komfortní lůžko,…), kde jsme přenocovali a bydleli další dny.

Dále fotogalerie (připravuje se) zobrazující atmosféru toho, co jsme viděli.

Německem do Bruselu a okolí: Amberg a Norimberk

2008-07-15T00:25:00.005+02:00

Proč právě do Bruselu? Asi před rokem mi moje kamarádku, která pracuje v Bruselu nabídla, abych ji přijel navštívit. Jelikož mám teďka poslední prázdniny studentských let, tak jsem tuto nabídku velice rád přijal (na jedné párty před pár týdny slovo dalo slovo …). Nejdříve jsem měl jet jen na 3 dny s kamarádem (Medvědem - tak se jmenuje) autobusem se Student Agency za cca 1500 Kč za zpáteční jízdenku do Bruselu. Když jsem si šel rezervovat jízdenku do Bruselu, tak už byly všechny spoje plné SA, protože linka končí v Londýně a spousta lidí tam o prázdninách cestuje. Další společnosti jezdí za cenu cca 2500 Kč (pro studenty) - v této chvíli jsme velice vážně uvažovali o dopravě autem a jelikož byla možnost půjčit si auto, tak jsme toho využili.
Vyrazili jsme v sobotu po poledni z Hradce Králové po dálnici D11 do Prahy a pak s drobnou zastávkou (koupili jsme s raději autoatlas Evropy, protože jsme si řekli, že jedna vytištěná google mapa na A4 nám asi na cestování stačit nebude) dále po Plzeňské D5 na Rozvadov (cestou jsem začal v našem vozidle (Škoda Octavia II) používat tempomat a byl jsem z něho úplně nadšený – řízení mě baví moc) Německem jsme pokračovali do dálnici 6 a pak jsme se napojili na dálnici 93 směrem na Regensburg a po pár kilometrech jsme sjeli na státovku (už se zde staví chybějící úsek dálnice 6 - poté již půjde jezdit Praha – Norimberk po dálnici bez přestávky) a po cca 15ti km jsme se napojili zpět na dálnici 6 směrem na Norimberk. Po cestě jsme měli naplánováno pár zastávek, ale hned jsme plán zrušili a řekli si, že nebudeme plánovat, proto jsme se zastavili hned v nejbližším městě Amberg. Amberg je moderní město s tradicí (alespoň tak se prezentuje na svém webu). Nachází se v Bavorsku a má cca 50 tisíc obyvatel. Leží cca 80 km od Rozvadova (ČR hranic po dálnici/silnici). Zaparkovali jsme v podzemních garážích u autobusového nádraží v centru. Vždycky jsme ve městě parkovali v parkovacích domech – nemá cenu šetřit - parkovné je někdy levnější než např. v Hradci Králové (když porovnám kupní sílu, tak asi nebude s parkování m v Hradci něco v pořádku. Konkrétně v parkovacím domě naproti nádraží stálo parkovné 1 EUR 1.hodina a 0,5 EUR další hodinu. Město Amberg se mi líbilo. Má krásnou atmosféru, je klidné a občas mi připadlo jako město „duchů“ (lidé se tak klidně plužili městem, nikde žádný hluk).

Po návštěvě tohoto pěkného bavorského města jsme najeli na dálnici 6 a vydali se dále. Jak na ukazatelích klesal počet km do Norimberku, tak se mě kamarád zeptal: „Byls někdy v Norimberku?“. Na nejbližším sjezdu na Norimberk jsem se zařadil do odpojovacího pruhu a vyrazili jsme do města. Příjezd byl opravdu zajímavý. Celkem dlouho jsme jeli lesem a pak dlouho jakoby vesnicí (to bylo předměstí Norimberku). Při našem cestování jsme neměli žádné mapy měst, proto jsme se vždy řídili jen ukazateli. Na začátku města byl nejdříve ukazatel na Messe (Veletrh) a pak občas ukazatel na centrum. Ale ukazatele na centrum nebyly moc často a tak se stalo, že při průjezdu kolem nádraží ukazatele úplně zmizeli. Po chvilce jízdy nás napadaly takové myšlenky jakože Norimberk byl vybombardovaný za 2 .sv. v. a žádné centrum nemá. Ale nevzdali jsme to. Naší středoškolskou němčinou jsme se zeptali místních a ti nám určili směr. A ještěže jsme to nevzdali. Po chvilce jízdy se nám otevřel krásný pohled na historické centrum města. Opět jsme využili parkovacího domu a zaparkovali jsme úplně v centru pod hradem v parkovacím domě Hauptmarkt ( 1, 6 EUR / hod, po 20. hodině večer 1 EUR / hod.)a vyrazili jsme na podvečerní prohlídku městem. Norimberk má krásně středověké historické centrum a určitě stojí vidění. Nejdříve jsme vyrazili na Norimberský císařský hrad, který je dominantou města. A poté se prošli městem. Neměli jsme žádného průvodce a o městě jsme neměli nic zjištěného. Musím říct, že takovéto objevování a bloumání cizím městem má velké kouzlo. Norimberk se určitě vyplatí navštívit - je to jen 150 km od Rozvadova.

Dále jsme se vydali do dálnici 3 přes Wurzburg směr Franfurt. Po půlnoci jsme se utábořili asi 50 km před Frankfurtem na parkovišti u čerpací stanice. Zklopili jsme zadní sedadla ustlali si v zavazadlovém prostoru Octavie (na délku vznikl prostor cca 2 m a jedním cca 10cm schodem v půlce zad:)).

Zde je fotogalerie z Ambergu a Norimberku.

Německem do Bruselu a okolí

2008-07-11T01:04:00.002+02:00

Přípravuji postřehy a zkušenosti ze skvělé dovolené. Právě jsem se vrátil.

V Aquaparku Aquapalace v Čestlicích

2008-07-02T00:54:00.014+02:00

Před časem začala v Praze podle mého názoru velice nepovedená marketingová kampaň na nově otevřený aquapark v Čestlicích vystupující pod názvem Aquapalace Praha. O tento projekt se zajímám delší dobu, tak jsem si řekl, že výsledek musím vidět - reklamní kampaň mě opravdu nenalákala – třeba konkurenční Aquapark Kladno má velice povedenou kampaň.

Aquapalace se nachází v obchodní zóně Průhonice Čestlice na dálnici D1 exit 6. Dá se tam dostat autobusy ze stanice metra C Opatov nebo pohodlněji autem. Zvolili (s bratry) jsme tedy cestu autem – z centra ve špičce to trvalo tak cca 20 minut, takže naprostá pohoda. Horší je to s navigací k příjezdu k Aquapalace přimo v obchodní zóně – navigace je tam prakticky nulová. Nakonec jsme se dostali přímo k aquaparku. Jsou zde 2 parkovací domy s velice úzkými uličkami, takže s automobilem typu SUV může mít řidič v parkovacím domě problém. Místo k zaparkování bylo až ve 3. patře - dolů vedl výtah, takže žádný problém.

Hned jsme se tedy vydali ke vchodu do velké prosklené budovy s nápisem „Aquapalace Praha“. Rychle jsme prošli nákupní pasáží ke vstupním pokladnám. Koupili jsme si elektronický lístek (takové hodinky bez ciferníku s čipem) do Vodního světa se vstupem na 2 hodiny za 240 Kč (kompletní ceník zde). Byli jsme poučeni o tom, že na čipu je ještě kredit na 1000 Kč, abychom si mohli něco koupit v restauracích a barech u bazénu (chytře vymyšleno – rodič dítěte se může po dni v aquaparku divit) a pokud by se nám uvnitř moc líbilo, tak každých 15 min. navíc zaplatíme 30 Kč. Dále nám byl sdělen sektor šaten, který je nám k dispozici.

Vešli jsme tedy dovnitř a přes převlékarnu a skříňky prošli do sprch (na to že byl aquapark teprve nedávno otevřen, tak čistota ve sprchách a na toaletách bylo opravdu otřesná - a ten pach).

Ale nenechali jsme se otrávit prvním dojmem ze sociálního zařízení a vydali jsme se vstříc vodnímu dobrodružství. Nejdříve jsme řekou proplavali do Paláce dobrodružství, kde se nacházejí tobogány. Provozovatel zde perfektně využil reklamní prostor a každý tobogán se jmenuje po svém „sponzorovi“ (já zde budu popisovat tobogány podle barev – nebudu podporovat tuto reklamu - nikdo mi za to nic nedá:)). Nejprve jsme vyzkoušeli skluzavky. Je zde jedna široká oranžová a dvojice modrých – pěkné svezení. Dále jsme zkusily tobogány – jsou zde 4 normální tobogány, z nichž bohužel 2 byly zavřené. Ale i tak byla projížďka na tobogánech příjemná. Poté jsme proplavali do venkovní části, kde se nachází podle mého názoru nejlepší atrakce - dravá řeka. Jedná se o cca 2 metry široké koryto s různými zákrutami, kde se necháváte unášet proudem vody. Je to fakt super zážitek, protože voda vás opravdu unáší a občas nemáte možnost ovlivnit, co s vámi a vašimi spoluplavci (není zde provoz řízen žádnými intervaly) udělá. Je to opravdu geniálně vymyšleno, ale občas bych se obával o bezpečnost slabšího plavce či při střetu s někým z vyšší váhové kategorie – plavčíka jsem u této řeky neviděl. Dále jsme se vydali do dalších paláců.

V paláci relaxace jsme vyzkoušeli dvě příjemné vířivky a proplavali se v řece, která vede po obvodu celého paláce. Uprostřed se rozprostírá 19 m plavecký bazén kolem kterého jsou lehátka – je to na takový povalování, když se někdo vydá do aqvaparku na celý den. Z tohoto paláce nás odlákalo hlášení, že začíná vlnobití. A kdepak to asi bude? Po chvilce hledání jsem zjistil, že v Paláci Vln:). Tento palác mi totiž připadal spíše pro děti, protože je zde na „ostrůvku“ koráb, dětské bazénky,… a uprostřed se rozprostírá nenápadný bazén s namalovanou pláží a právě po hlášení k tomuto bazénu nastoupily 4 plavčice a hladina se začala zvedat – začalo vlnobití. Musím říci, že vlnobití bylo opravdu velice kvalitní a to jak v hloubce, tak i na umělé pláži, kde se vlny překlapovaly jako u skutečného moře. Zvuk vln, které se rozbíjely o umělou pláž byl také velice věrohodný. Tuto atrakci hodnotím jako velice zdařilou.

Když náš užitek pohoupání ve vlnách byl dostatečný, tak jsme se chopili šance projet se na nejdelším tobogánu bez fronty. Nejdelší tobogán měří cca 140 m a sjíždí na nafukovacích pneumatikách. Další atrakce, která stojí za to! Jen jsou u tobogánů podle mě moc dlouhé intervaly, protože signalizace pustí dalšího jezdce až po dojetí jeho předchůdce (při vchodu bylo v Aquapalace cca 400 návštěvníků a maximální kapacita je 2000 – to pak člověk čeká asi dost ve frontě).

Čas se nachýlil, a proto jsme rychle zamířili do sprch a šaten. Provozovatel šikovně zařídil, abychom se bezstarostně bavili - hodiny jsou vzácností, ale objevili jsme pár čteček, které po přiložení zobrazí kolik času ještě zbývá, … Naštěstí jsme stihli časový limit (za každých započatých 15 min se účtuje 30 Kč) a jelikož jsme odolali nabídce místních bufetů, tak jsme jen odevzdali čip. Při průchodu pasáží kde se nachází i restaurace jsme dostali hlad, a proto jsme se ještě stavili v hypermarketu na nákup. Poslední zastávka byla u první bezobslužné čerpací stanice Tank&Go (platba kartou, jen stojany, nižší cena – diskont).

Celkově hodnotím návštěvu Aquapalace velice pozitivně. Těch pár much, které musí v aqvaparku ještě vychytat spolehlivě zastínil zážitek z divoké řeky, vlnobití a tobogánů. Při příští návštěvě si asi ještě připlatím 100 Kč a podívám se do místních saun - Saunového světa.

Vídeň: Kunsthistorisches Muzeum

2008-06-24T00:22:00.010+02:00

V rámci svého výletu do Vídně jsem zavítal Kunshistorického muzea. Byl to opravdu skvělý zážitek. Jen škoda, že jsem zde mohl být jen 5 hodin.

Už samotná budova postavená pro císařské sbírky v roce 1891 ve stylu italské renesance působí velice impozantně. I po vstupu do budovy jsem byl ohromen, a to velkým atriem. Nejprve jsem vyřídil nezbytné formality jako je např. šatna, a o vstupné se postaral sponzor – díky.

Ihned jsem se vydal do přízemí, kde se nacházejí sbírky Egypta, Blízkého Východu, Řecka, Antického Říma. Sály jsou členěné podle jednotlivých říší či období v jednotlivých civilizacích a jsou zde sochy, předměty, mince, mumie,… prostě paráda.

Po prohlédnutí toho patra jsem vyrazil do 1. patra, kde je obrovská obrazová galerie. Předtím než jsem zahájil prohlídku, tak jsem si dal v atriu prvního patra kávičku – moc dobrou – v kombinaci s výjimečným prostředím to byl další zážítek, který zapadal do mé muzejní prohlídky. Poté jsem již vstoupil do výstavních prostor a byl jsem ohromen. Jen jsem seděl v pohodlných sedačkách a zíral. Ve sbírkách jsou opravdu skvosty např: Raffaelova „Madona v zeleném“ a další skvosty od Rubense, Rembranta, Durrera, Bruegela a dalších. Obzvláště jsem si užíval obrazy malované olejem na dubové desky holandského malíře Pietera Bruegela (Babylonská věž, Boj mezi masopustem a půstem, Poddanská svatba).

Velice doporučuji návštěvu tohoto muzea. Myslím, že sbírky nadchnou každého. Obzvláště mi vyhovovalo, že jsem byl v muzeu sám a mohl tak na sebe nechat všechno pěkně působit ničím nerušen.

Bohužel jsem opravdu velmi amatérský fotograf a fotogalerie opravdu jen velice málo vypovídá o kráse a atmosféře v muzeu.

Přivozem v Praze

2008-06-23T20:29:00.005+02:00

V rámci cyklistického výletu Prahou na trase Džbán – Šárecké údolí - Troja – Stromovka – Dejvice – Veleslavín jsem využil přívozu. Konkrétně jsem se přeplavil přívozem P2: V Podbabě – Podhoří. Jedná se o jeden ze tří přívozů (ještě jsou provozovány P1: Sedlec – Zámky a P3: Lihovar – Dvorce – Žluté Lázně), které jsou v Praze začleněny do systému PID (Pražské integrované dopravy) a tudíž na ně platí síťová jízdenka MHD. Přívozy P1 a P2 fungují celoročně (P3 duben – říjen) a jezdí podle plavebního řádu od cca 6 do 20 v pravidelném půlhodinovém intervalu. V případě zvýšené poptávky jezdí přívoz mimo jízdní řád - signalizuje se akusticky a za takovou plavbu se neplatí žádný příplatek. Taktéž se neplatí žádný příplatek za převoz kol.

Konkrétně jsem přijel k přívozu úplně mimo jízdní řád. „Kapitán“ s čepicí Pražské Benátky ihned zareagoval na poptávku a vprostřed řeky otočil loď a vyrazil na můj břeh do přístaviště V Podbabě. Než motorový člun se jménem „Rákosníček“ doplul do přístaviště tak zde značně vzrostla poptávka a pan „kapitán“ musel pečlivě naskládat do lodi všechna kola a usadit cestující. Poté již odvázal loď, zatroubil na houkačku a na plný plyn jsme se rozjeli k protějšímu břehu. Cesta trvala cca 5 minut a byl to velice příjemný zážitek.

Opravdu všem doporučuji využít některého přívozu na Vltavě.

Zde pár fotek ve fotoalbu Přívoz P2 (ve zhoršené kvalitě – foceno na telefonu Nokia e51)

Více oficiálních informací o přívozech zde.

Warren Buffett v Ekonomu

2008-06-11T23:58:00.007+02:00

V týdeníku Ekonom číslo 23 vyšel exkluzivní rozhovor a několik článků o muži, který se pyšní titulem nejbohatší muž světa – Warren Buffet (77 let) s majetkem v celkové výši 62 miliard dolarů (v roce 2007, ale nejbohatším se stal v roce 2008 podle žebříčku Forbes). Před pár dny zavítal do Evropy (pozn.: ČR nenavštívil), aby zde obhlédnul příležitosti k nějakému obchodu. Z tohoto důvodu Ekonom publikoval o tomto muži speciál.

Ekonom byl opravdu plný zajímavých informací o tomto muži z mnoha pohledů, které mě zaujali. Zde jsou odkazy na velice zajímavé články (pozn.: časem se tyto články přesunou do placeného archivu).

Rozhovor : Máte tip na investici? Zavolejte!

Profil Warrena Buffeta: Na finanční úřad ve 13 letech

Reportáž: Ten, který vládne světu byznysu

Velice mě zaujala jakási „skromnost“ tohoto muže, který se zabývá investováním (ne tím, že by kupoval společnosti a rozprodával je na menší, ale tím, že hledá společnosti s potenciálem, které dále rozvíjí – podle jeho slov:“ Když rozšiřujete byznys, děláte to proto, abyste si ho udržel a dělal lépe). Z vlastního rozhodnutí bere roční plat 100 000 dolarů (+ pobírá dividendy). Bydlí v domě, který si koupil v roce 1958 (bylo mu 22 let a ještě neinvestoval) za 31 500 dolarů. Nepoužívá elektronickou poštu, mobil si pořidil teprve nedávno. Do práce chodí pěšky. Majetek neshromažďuje jen pro sebe či svou rodinu – po jeho smrti (již teď je velký donátor) připadne většina majetku nadačnímu fondu manželů Gatesových (před časem oznámil, že věnuje této nadaci 30 mld. dolarů).

Velice pěkně byl udělaný Editorial tohoto čísla Ekonomu, ve kterém je pár inspirací z jeho života – uvádím je zde v přesném znění:

„1. Začněte podnikat co nejdřív.
Podnikatelského ducha uplatňoval Buffett již od dětství. Nakupoval levně colu a prodával ji se ziskem svým spolužákům. Do akcií investoval poprvé již v 11 letech. A na "finančák" šel už ve 13 letech - aby přiznal příjmy z rozvážky novin.

2. Věnujte se matematice.
Už od dětství miloval řeč čísel. Ve škole vynikal v matematice a dokázal z hlavy vypočítat i složité vzorce. Před časem dokonce se svým přítelem Billem Gatesem prosazoval, aby se na amerických školách učil bridž. Tato hra podle něj rozvíjí u dětí matematické dovednosti a logické myšlení.

3. Kupujte jen to, čemu rozumíte.
Nikdy neinvestujte do byznysu, kterému nerozumíte, radí Warren Buffett. Sám také nikdy například neinvestoval do technologických firem, ale spíš do "nemoderních" oborů, jako je třeba maloobchod. Nakupujte kvalitní, ale podhodnocené akcie.

4. Investujte dlouhodobě.
Pokud panikaříte a nejste schopni v klidu sledovat, jak vaše akciové portfolio ztrácí 50 procent hodnoty, pak s akciemi na burze raději neobchodujte, tvrdí Buffett.

5. Nedělejte dluhy.

6. Vybírejte kompetentní manažery.
Vybírejte pozorně, kdo bude řídit váš podnik. Pouze čestné, schopné a tvrdě pracující osoby vedou firmy, které mají náskok před ostatními. Dobří manažeři jsou podle něj tak vzácní, že si nemůže dovolit ten luxus, nechat je odejít jenom proto, že mají o rok navíc.

7. Nezblázněte se z peněz a zůstaňte skromní.
Může si koupit cokoliv na světě, ale nijak nehýří. Bydlí pořád ve stejném domě, který si koupil před padesáti lety. Do práce chodí pěšky. Nemá vlastního řidiče ani osobní strážce. Jeho roční plat činí 100 tisíc dolarů. Víc stejně neutratí. Zatímco ostatní firmy zvou své akcionáře na valné hromady do luxusních hotelů, on je zve na grilování a baseball do Omahy.

8. Pečlivě vybírejte nástupce.
Ačkoliv má tři děti, žádné z nich se úplně "nepotatilo". A tak hledá nástupce mimo rodinu. Kandidáti jsou v této chvíli tři. Jedním z nejžhavějších tipů je šéf jedné z jeho společností. Jmenuje se David Sokol.

9. Dávejte peníze na charitu.
Většina jeho majetku má být po jeho smrti převedena na charitu. Největší díl si přitom ukrojí nadace jeho přátel - Melindy a Billa Gatesových.

10. Buďte šťastní.
Největší luxus v životě je dělat každý den to, co vás baví. A největší úspěch v životě? Když vás lidé mají rádi."

Zdroj: Ekonom č.23/2008, str. 3

Na závěr jedno moudro Buffetta, které je použitelné jak v byznysu, tak v normálním životě:“V byznysu je bohužel zpětné zrcátko vždycky jasnější než čelní sklo“.

Vídeň: Na kole

2008-06-04T22:52:00.005+02:00

V rámci svého výletu jsem z důvodu bolavých nohou poznal kousek Vídně ze sedla bicyklu.

Měl jsem to štěstí, že mi kolo půjčil jeden Pákistánec z VŠ koleje. Jinak je na hodně místech taková ta půjčovna, kde si člověk půjčí kolo ze stojanu přes automat a někde ve městě ho opět do stojanu vrátí.

Vídeň je na cyklistiku výborně zařízená – hodně rozšířené jsou zde cyklostezky. Akorát jsem občas nechápal jejich smysl, protože najednou stezka končila a začínala na druhé straně ulice. Musím říct, že i na hlavních třídách šlo na tříproudých silnicích v pohodě jezdit (např. v Praze na Magistrále bych si to nedovedl představit). Velice mě překvapila ohleduplnost řidičů, kteří mě pouštěli při odbočování do jiného pruhu, při konci stezky a jejím pokračování v silnici mi také dávali přednost a celkem i respektovali moje dopravní přestupky.

Můj hlavní výlet vedl z Türkenschatzparku do centra Vídně a cca od Hofburgu do Prateru. Tato cesta šla projet hezky stezkami podél hlavní třídy. Akorát je zde problém s občas vynechanými úseky cyklostezek, takže se musí porušovat předpisy, jinak by člověk nikam nedojel. Nejzajímavější bylo projetí Praterem – jel jsem pořád rovně pro mě nekonečnou hlavní silnici (bez aut – jen pro odpočinek a sport). A to bylo fakt super – kolem lužní lesy a různé odpočívky s rybníčky – pohoda. Z Prateru jsem chtěl přejet na Donauinsel, ale bohužel jsem nějak nebyl schopen najít most, po kterém by se dalo rozumně přejet (na dálniční a železniční jsem si fakt netroufl), proto jsem musel jet nepříjemným úsekem po rušné ulici Handelskai směrem do centra. Na Donauinsel jsem se dostal přes Reichsbrücke, který byl opatřen cyklostezkou se sjezdem na Donauinsel. Po tom co jsem projel Praterem, tak jsem byl z Donauinselu docela zklamaný a jelikož se začalo stmívat tak jsem to vzal přes Brigittenauer Brücke (dobrý nájezd na kolo a cyklostezka na mostě) zpátky na břeh.

Myslím si, že cyklo projížďka ve Vídni má své kouzlo a velice ji doporučuji (speciálně Prater).

Foto je v galerii Na kole.

Vídeň: Cestování prostředky MHD

2008-05-26T23:32:00.004+02:00

Při svém výletu do Vídně jsem chtěl poznat město pořádně ze všech stran. Proto jsem se rozhodl zakoupit jednodenní jízdenku (na 24 hodin) na MHD (taky to bylo z důvodu deště). Jízdenku jsem si zakoupil v automatu, které jsou u každé stanice metra. Automat má velký dotykový displej s návodným menu i v Aj. Zaplatit za jízdenku lze, buď penězi nebo kartou. Já jsem využil placení kartou. Nemusí se zadávat žádný PIN – jen stačí vložit kartu do čtečky a o všechno se postará automat. No ale já neznalý místní situace jsem se zhrozil, když se automat postaral tak, že mi vypadly 2 lístky. Ihned jsem začal staršímu pánovi, který stál na zastávce nabízet druhou jízdenku k odprodeji. Pán byl tak ochotný, že mi vysvětlil, že jeden lístek je doklad o zaplacení (je na něm napsáno Kunden-Beleg) a druhý je samotná jízdenka (Netzkarte), která se označí v označovači - poté platí 24 hodin. Uff, to jsem si oddychl, že jsem nekoupil 2 lístky. Takhle mě ten jen jeden vyšel na 5,70 EUR.

Hned druhý den jsem se vypravil prozkoumat místní dopravní prostředky a musím říct, že po Vídni jezdí opravdu muzeum. Jako první jsem využil metro U6. Říká se tomu metro, ale je to tramvaj, která jezdí převážně po povrchu a jinak má atributy metra (žádné křížení, občas zajede pod zem,...). Na této lince jezdí vozy opravdu historické s dřevěnými sedačkami, ale vždy je uprostřed jeden nový vůz nízkopodlažní (zajímavé je, že jsou vozy kompatibilní do staré soupravy). Celkem ve Vídni funguje 5 linek metra (U6 tramvaj s vlastnostmi metra, a 4 linky metra – zde plán metra a S-bahn). Mezi linkami je spousta přestupních stanic, které nabízejí velice rychlé přestupy – někdy se dá přestoupit tak, že druhá linka staví hned na druhé straně nástupiště. Využil jsem také nově otevřenou prodlouženou trasu U2 na konečnou Stadion (zde bude probíhat EURO – proto stanice Stadion a nové metro). V interiéru stanice je vidět střídmost a funkčnost – ne jako okázalá stavba nových stanic metra C do Letňan. Obecně je metro ve Vídni podle mě tvz. odlehčené – vede co nejméně pod zemí (zde většinou po povrchu).

Chtěl jsem si také vyzkoušet jízdu tramvají. Tak jsem do jedné nasedl a řekl jsem si, že se podle plánku uvnitř tram zorientuju, ale to jsem se mýlil. Ve Vídni jsem v žádné tramvaji neobjevil schéma tramvají a metra. K orientaci slouží jen hlásič, který před každou zastávkou hlásí název zastávky a přestupy na všechny linky metra, tramvaje a busu. Dále je v každé tramvaji schéma se jménem zastávek příslušné linky a přestupy na jednotlivých zastávkách. A jelikož jsem jel naslepo – nevěděl jsem, jak se jmenuje zastávka, kam se potřebuji dostat, tak jsem byl bez plánku nahraný. Jestli si v Praze lidé stěžují na zastaralé vozy, tak by měli vidět místní historické kousky. V tramvaji jsou dřevěné sedačky a parádní dřevěná podlaha. Pracoviště řidiče není nijak odděleno od cestujících (maximálně jsem někdy viděl závěs za zády řidiče). Jinak zde také jezdí modernější tramvaje, ale je jich menšina (a opět je zde střídmost v interiéru a exteriéru nových tramvají). Tramvaje jsou spíše „vyhlídkové“ – jezdí velice pomalou rychlostí – k dopravě se opravdu vyplatí metro.

Obecně na mě dopravní prostředky působily velice dobře. Žádné posprejované vozy či znečištěný interiér a poškrábaná okna (poškrábaných oken jsem viděl opravdu hodně málo). Ikdyž pršelo a byla celkem zima, tak v tramvajích ani v metru nepospávali bezdomovci. Celkem hodnotím MHD velice dobře. Jen mi scházely orientační plánky v tramvajích, ale taky jsem se naučil s velkou mapou tramvajemi jezdit. Více informací a jízdní řády jsou na stránkách Wiener Linien (dopravního podniku).

Vizuální pohled na dopravní prostředky hromadné dopravy ve Vídni nabízí fotogalerie z mých fotek.

Další články speciálu z Vídně přijdou...

Evropské Forum vědy a techniky a Steve Ballmer

2008-05-24T23:00:00.005+02:00

Využil jsem jedinečné možnosti a zaplatil jsem si účast na Evropském fóru vědy a techniky. Hlavním lákadlem pro mě bylo vystoupení Steva Ballmera.

V dopoledním bloku přednášek vystoupil nejdříve náměstek pro výzkum a vysoké školy z Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Toto vystoupení na mě nepůsobilo velice dobře. Jednalo se jistě o velmi chytrého člověka s titulem Prof., ale jeho přednáška o vědě v Čechách opravdu nebyla moc poutavá. V následné diskuzi, kde se ho tázaly špičky z české vědy, si nevěděl rady s odpověďmi na dotazy. Často říkal nevím - to by se vrcholnému úředníkovi stávat opravdu nemělo, protože se jedná o úředníka s jistou politickou funkcí.

Poté již následovaly přednášky zahraničních hostů o jejich výzkumech a dále vystoupili odborníci na financování vědy a výzkumu.

Jistě je dobré, že se takováto konference koná. Vědci zde mohou představit výsledky činnosti a prodiskutovat problémy vědy. Bylo dobré, že o tuto akci projevila zájem média. Nestalo se tak to, že si vědci jen o něčem diskutují, ale informace se dostaly do světa. Je to obzvláště důležité pro vědce, protože potřebují výsledky svého výzkumu někde uplatnit - zde musí nastoupit komerční sektor, který získané poznatky využije v praxi.

Největším tahákem konference bylo vystoupení generálního ředitele Microsoftu Steva Ballmera. Nejednalo se o žádnou super odbornou přednášku, spíše to bylo takové divadelní vystoupení Steva Ballmera. Musím říct, že tento pán je opravdu vynikající herec – má geniální projev, perfektní mimiku, umí využít celý prostor. Po jeho oneman show o tom, jak se dostal do Microsoftu a kde bude technika za 10 let následovala část s dotazy. Tady se projevil jako vynikající politik – na žádný dotaz neodpověděl nevím. Naopak všechny dotazy geniálně rozvedl a vždy přidal další prvek do svého představení. Musím říci, že jsem rád, že jsem tohoto energického muže viděl naživo. Zde si můžete prohlédnout záznam z jeho vystoupení, ale je to jako sledovat divadelní představení v televizi – pro mě je to nic moc.

Student Agency Express: Linka Praha - Vídeň

2008-05-21T12:29:00.005+02:00

Opět se mi naskytla příležitost, že jsem se mohl stát zákazníkem Student Agency, a to na lince Praha – Vídeň. Jel jsem se podívat na pár dní do Vídně a tak při výběru dopravy padla volba jednoznačně na Student Agency Express. Zakoupil jsem si otevřenou jízdenku za sympatických 262 Kč pro studenta za jednu cestu z Praha – Vídeň. Perfektní je možnost objednávat a měnit datum odjezdu přes internet. Ale mám k rezervačnímu systému a stránkám věnovaným jednotlivým linkám trochu výhrady – nejsou moc návodné - chvilku trvá, než se člověk zorientuje a pochopí logiku příkazů v systému.

Se službami během cesty jsem byl opět velice spokojený. Tradiční palubní servis – příjemná stewardka, noviny, film, hudba, nápoje, čistota, pohodlí, funkční WC,.. Jen je trochu diskomfortní přestup přestup v Brně (linka není přímá, ale s přestupem na autobusovém stanovišti před Hotelem Grand v Brně, kde to jako na každém českém nádraží není moc friendly). Cesta z Brna do centra Vídně trvala něco málo přes 2 hodiny. Doba jízdy se v budoucnosti zkrátí, protože před Vídní jsou v plném proudu práce na dálnici na Brno (v Rakousku se blíží volby, takže politici musí něco budovat, aby mohli stříhat pásky a ukazovat co udělali něco pro lidi – utrácet umí každý, že?). Zastávka linky SA ve Vídni je na Praterstern, kde je dobrý přestup na S-bahn, metro U1, U2 a tramvaje. Je to taková malinká zastávka (žádný autobusový nádraží), proto je lepší v případě delšího čekání využít služeb nádraží, které je přes ulice a nabízí plný servis (občerstvení, posezení, čistota).

Na zpáteční cestě z Vídně běžel film Léto s kovbojem asi aby turisti viděli, jak to u nás chodí:). A na cestě do Prahy běžel zas americký film, protože to asi maj v ČR rádi:). Musím ocenit palubní wi-fi připojení (mohu dát poprvé článek na blog z busu na 58 km dálnice D1), které zatím fungovalo na lince Brno – Praha poměrně slušně (zaznamenal jsem jen jeden výpadek před Humpolcem). Je to fakt parádní, že může člověk v autobuse udělat i nějakou práci, vyřídit maily,… pak se může kouknout na film,… Původně jsem myslel, že se po cestě naučím na zkoušku, ale v palubě je pořád co dělat, takže ze zkoušky sešlo:)

Jistě je pořád co zlepšovat a tak si asi zase s panem Jančurou vyměníme nějaký ten mail. Například jsem se zajímal o třídění odpadu, které funguje zatím jen na lince Praha – Plzeň. Zde vyjádření k třídění odpadů od SA: „Z organizačních důvodů a také vzhledem k omezenému prostoru autobusů posádky odpad přímo na palubě našich spojů netřídí. Naše společnost platí obrovské částky jednotlivým nádražím, která využíváme, zejména pak Florenci. Na těchto nádražích pak odpad likvidujeme. Nádraží by se měla (také vzhledem k vysokým poplatkům) o recyklaci odpadu postarat. Doufáme, že tak činí.“

Budu postupně přidávat info z Vídně v dalších dnech.

Začít se musí už od mala...

2008-05-17T01:38:00.004+02:00

Není na co čekat - kariéru je nejlepší začít opravdu brzo. Přesvědčil mě o tom můj synovec Vendelín, který po necelých čtyřech měsících života a první návštěvě větší akce pronikl do medií. Dostal se na nejlepší pozici (prvních pár sekund) videa na aktuálně.cz, které se věnuje Světovému týdnu respektu k porodu. Úplně výjimečně cosi naznačil (každý nechť si udělá obrázek, co chtěl říct) redaktorce a dál ho vystřihli – ale určitě k tomuto tématu měl co říct. No posuďte zde.

Výlet - Minipivovar Valášek

2008-05-13T21:40:00.003+02:00

V rámci prodlouženého víkendu s přáteli v Beskydech jsme vyrazili na jeden velice zajímavý a příjemný výlet. Páteční odpoledne jsme strávili návštěvou Minipivovaru Valášek ve Vsetíně.

Už u vchodu mě zaujala lákavá nabídka: Višňový ležák Valášek, Mandlový ležák Valášek, Kvasnicový světlý ležák Valášek a Jarní 14° Valášek. Restaurace na mě působila velice dobře - pěkně zařízena, má styl, není to žádná maloměstská pivnice. Jelikož byl pěkný den, tak jsme se usadili na terásce nad řekou s výhledem do zeleně. Já jsem si objednal Jarní 14° a musím říct, že jsem byl opravdu spokojen – poctivé plnotučné pivo. Ještě jsem otestoval místní kuchyni - dal jsem si Valašskou kyselici – velice jsem si pochutnal. Na cestu jsem si koupil Kvasnicový ležák speciál ve stylové 2l petce ve tvaru sudu za velice sympatických 80 Kč.

Opravdu jsem byl se službami a výrobky Minipivovaru Valášek (zde recenze s foto) velice spokojen a až budu projíždět Zlínským krajem, tak se zde určitě zastavím. Tato návštěva mě inspirovala k návštěvě dalších minipivovarů – pěkný přehled pivovarů je na www.pivni.info

mBank: Přívětivá k zapomětlivcům

2008-05-03T23:23:00.002+02:00

Stala se mi taková nemilá věc. Jelikož používám u mBank hlavně účet eMax a výpisy mi chodí na mail, tak jsem se delší dobu nepotřeboval přihlašovat do internetového bankovnictví. Když se něco delší bodu nepoužívá, tak se… Prostě se mi stalo to, že jsem zapomněl přihlašovací údaje (identifikační jméno a heslo) do internetového bankovnictví. V duchu jsem si nadával a říkal si, že to bude pálka a všechny úrokové výnosy půjdou investici do nového loginu.

Nějak jsem se ale ke svým penězům potřeboval dostat, tak jsem se zašel zeptat co s tím a kolik mě to bude stát do mKiosku v pražské Kotvě. A musím říct, že jsem to opravdu nečekal. Celá operace byla naprosto zdarma! A jak celá operace proběhla? Zavolal jsem z kiosku na mLinku z mTelefonu (s displejem v polštině). Po chvilce přepojování mi operátorka sdělila, že mi na mou adresu pošle novou obálku s přihlašovacími údaji a vše půjde na náklady mBank! Po týdnu mi dorazila obálka z města Lodž s ručně dopsanými háčky nad mým příjmením pouze obyčejnou poštou. Zadal jsem do systému nové údaje a již mohu opět pracovat v internetovém bankovnictví.

Musím říct, že jsem byl opravdu překvapen, že banka nese náklady blbosti svého klienta a tuto nadstandardní službu poskytuje zdarma. Opravdu mě mBank opět příjemně překvapila. Zatuchlým českým bankovním prostředím opravdu zavál svěží vítr od Baltu. Doufám, že před tímto větrem Češi nezavřou svá okna a trochu vyvětrají.

Na skok za velký prachy – nechtěně na netu.

2008-04-23T00:11:00.005+02:00

Myslel jsem, že zde začnu psát o svém novém telefonu Nokia E51, ze kterého jsem byl opravdu nadšený - jen do té doby, než jsem se podíval na Chytrý přehled (nabízí orientační přehled o účtu v průběhu účetního období – ještě, že tato služba existuje) od mého oblíbeného operátora Vodafone. Můj nový telefon se řadí mezi chytré a zatím je zřejmě daleko chytřejší než já. Velice jsem se obával vstupu na internet s připojením Na skok (platí se WAP 0,48 Kč/kB a internet 0,06 Kč/kB). Při zkoušení jsem se připojoval pouze přes Wifi a vždy jsem si kontroloval, jestli tomu tak opravdu je. Dnes po 5ti dnech užívání telefonu jsem zjistil, že mám přenesených 1868 kB za skoro 900 Kč, což by odpovídalo používání WAPu. Volal jsem na infolinku Vodafonu, kde mi slečna operátorka Chýlová moc neporadila a jelikož mám aktivováno Po svém, tak jsem zaplatil ještě 35,70 Kč za tento telefonát. Byl jsem odkázán na případnou reklamaci až po zúčtovacím období, a to přes infolinku. Tento hovor již nebude zpoplatněn, protože se bude jednat o reklamaci a to i v případě, že to bude reklamace neoprávněná. Dále jsem hledal, kolik bych mohl takto nevědomky prosurfovat a zjistil jsem, že mám přes službu FlexiStrop (po dosažení může zákazník pouze přijímat hovory a sms) nastaven limit 6 500 Kč (tato částka nejde přes internetovou samoobsluhu změnit).

Každopádně budu pátrat po tom, jak se stalo to, že jsem se připojil? Čím to bylo způsobeno? Co dělat, aby se to nestalo příště? Jestli mám možnost nějaké reklamace? Pro jistotu než si s chytrým telefonem a operátorem poradím, tak jsem si nechal vypnout veškerá data. Určitě napíšu, jak jsem dopadl, aby takto nedopadl i někdo jiný.

Mirek Topolánek a jeho přednáška o Euru na VŠE

2008-04-21T22:58:00.004+02:00

Ve čtvrtek 17. dubna přednášel na VŠE premiér Mirek Topolánek na přednášce s názvem „Kdy přijme ČR euro?“, která se těšila velké pozornosti studentů a tak byla NAULA zcela přeplněná.

Přednáška se týkala problematiky přijetí Eura. Nejprve byl nastíněn teoretický rámec s přístupy jednotlivých ekonomických škol, vymezení Maastrichtských kritérií a poté přesně popsaná situace České republiky a přístup vlády k této problematice. Pan premiér představil řešení přijetí eura takto. Česká republika bude postupovat vrcholovým způsobem (nejprve reformovat ekonomiku a potom vstup). To znamená, že nestačí jen splnit ona všude uváděná Maastrichtská kritéria (cenová stabilita, podíl vládního dluhu na HDP, podíl deficitu veřejných rozpočtů na HDP, dlouhodobé úrokové sazby, stabilita měnového kurzu), ale je nutné především sladit hospodářské cykly České republiky a eurozóny. A toto nejde jen tak naplánovat a určit přesným datem, kdy to bude (v případě splnění Maastrichtských kritérií to jde lépe). Česká vláda si je vědoma rizik spojených s institucionálním přístupem (nejprve vstup a potom reformy). Proto zcela transparentně nebude uvádět žádné datum přijetí eura. Vláda se bude soustředit na reformy, které sladí hospodářský cyklus a reálnou ekonomiku s eurozónou, aby česká ekonomika mohla růst i přesto, že se přijetím eura vzdá své měnové politiky, kterou bude určovat Evropská centrální banka (ECB) pro celou eurozónu. Asi si i neekonom dovede přestavit, co by se stalo, kdyby česká ekonomika byla jinde než ostatní. Uvedu to na jednoduchém příkladu. Kdyby jelo z kopce 15 cyklistů a v první skupince by jeli 3 cyklisti a ve druhé, která je pozadu, 12. No a teď by se první skupinka blížila k zatáčce. ECB má jen jednu brzdu pro všechny, takže samozřejmě, že zabrzdí, až se k zatáčce přiblíží většina, a ti, co jeli vpředu, vyletí ze zatáčky, protože jeli moc rychle.

Celá prezentaci k přednášce „Kdy přijme ČR euro?“ je umístěna na webu vlády a k nahlédnutí zde.

Velice zajímavé pro mě bylo vidět pana premiéra na živo bez zprostředkování skrze media a politiku. Musím říci, že jeho výstup na mě působil velice dobře. Prezentace byla dobře připravena a pan premiér měl i spoustu materiálu, ve kterých se rychle orientoval (je jasné, že si premiér nepřipravoval celý den prezentaci v PowerPointu – poradce odvedl dobrou práci). Po počátečním uvedení jednotlivých teorií pan premiér velice hezky hovořil z patra a překvapil mě svými ekonomickými znalostmi a rámcovým přehledem v číslech. V závěrečné části při dotazech z pléna odpovídal velice pohotově, odborně a k věci. To je právě zásadní rozdíl oproti nějaké televizní debatě. On s námi jednal více odborně a méně politicky. V podstatě jsem se vším, co nám řekl, souhlasil. Bohužel to byla jen přednáška, ale politická realita a koaliční kompromis je věc jiná (to se týká reforem). Obecně si myslím, že teď je nejvyšší čas zahájit reformy, protože lepší období (ekonomický růst, růst zaměstnanosti, posilování koruny,…) už k reformám nebude.

Zakončím otázkou. Měl by premiér věnovat svůj čas tomu, že bude přednášet studentům VŠE, kteří jsou o euro informováni?

Pro pobavení doporučuji zavítat do dětského koutku ECB:)

Škoda Days 2008 - O co jde

2008-04-15T23:03:00.007+02:00

Před týdnem jsem se zúčastnil velice zajímavé akce. Přihlásil jsem se na Škoda Days 2008. Nabídka to byla velice lákavá a rád jsem ji přijal. Jak jsem se k tomu vůbec dostal? Tak především přes moje kontakty ve Škoda Auto, a.s., protože zde působím jako diplomant – velice doporučuju všem (zde jsou konkrétnější informace).

Organizace celého dne byla opravdu dobrá. Ráno měl na studenty z Prahy čekat na Černém Mostě autobus (v tomto případě spíše studenti čekali na autobus). Po chvilce jízdy po R10 jsme přijeli do Mladé Boleslavi před Muzeum Škoda Auto, kde se konal dopolední blok. Teď malá poznámka: Při vstupu do prostor závodu jsem podepsal prohlášení o mlčenlivosti, proto zde dále nebudu úplně přesně konkrétní a budu zde prezentovat spíše obecnější informace, aby si případný zájemce o příští Škoda Days udělal obrázek, jestli to stojí za to.

Dopolední blok probíhal ve velice krásných prostorách sálu Muzea Škoda. Nejdříve nám byla představena společnost Škoda Auto a její postavení na trhu. Na konci této sekce nám byl na pódiu opožděně slavnostně představen nový superb. Pak přišla na pořad přednáška o výrobě a logistice – obě velice zajímavé s velice poutavým obsahem. Dopolední program byl zakončen obědem a krátkou prohlídkou muzea.

Na odpolední program jsme byli rozděleni do skupin a každá skupina s přiděleným autobusem vyjela do nějakého provozu v závodu. Já jsem se svojí skupinou vyrazil do Montáže vozu Fabia a pak do přípravny montáže rozložených vozů. Musím říct, že projít si celou výrobní linku byl opravdu velký zážitek a určitě si člověk udělá obrázek o tom, co všechno se musí udělat, než vyjede hotové auto (jak co trvá, jaká je to práce, jak vozy prochází kontrolou,...). Po exkurzích následoval přejezd do prostor Škoda Auto Vysoké školy – Na Karmeli, kde byla připravena malá svačinka a stánky s odborníky z jednotlivých oddělení, kteří lákali studenty, aby šli pracovat právě k nim. V této souvislosti musím zmínit velice nápaditý propagační "materiál". Každý dostal při odchodu konzervu s obrázkem, který je nahoře (po přijezdu domů jsem vzal otvírák a konzervu otevřel - vevnitř byl superb vel. XXXS + návod na získání větší velikosti (nabídky uplatnění pro absoloventy) - velice nápadité.

Před budovou školy jsem viděl poprvé v akci parkovací asistent nového superbu, který sám zaparkuje do mezery mezi podélně stojícími automobily. Opravdu pěkný pohled, když řidič zařadí zpátečku a dá si ruce za hlavu – o volant se stará parkovací asistent.

Určitě bych Škoda Days všem studentům doporučil. Je to velice zajímavá zkušenost a opravdu nic to nestojí – jen Vás čas. Pokud se někdo nerozhodne ve Škodě pracovat, tak alespoň trochu uvidí, jak se dělá auto a ještě něco kolem z automobilového průmyslu.

Pokud se chcete dozvědět o Škoda Days ještě něco více, tak doporučuji blog mého kamaráda Vojty, který byl v některých oblastech sdílnější.

„Open Day“ u P&G

2008-04-07T23:23:00.006+02:00

Před několika dny jsem navštívil velice zajímavého zaměstnavatele. Zúčastnil jsem se seznamovací akce “Open Day“ s firmou Procter & Gamble. P&G je jedna z největších společností v segmentu rychloobrátkového zboží zastoupená značkami ( Pantene, Wella, Head&Shoulders, Old Spice, Hugo Boss, Pampers, Allways, Tampax, Ariel, Tide, Bonux, Jar, Mr. Proper,Gillette … ).

P&G sídlí ve velice moderní budově Nile House v Karlínském komplexu River City Prague. Budova je to vskutku impozantní. Hned po vchodu do budovy jsem se ocitl na zaskleném „náměstí“ s vysazenými olivovníky, které ze všech stran obklopují kanceláře. U recepce jsem dostal vstupní kartičku a po překonání turniketu jsem vyrazil ke skleněným panoramatickým výtahům a vyjel do 4. patra. Po úzké skleněné lávce jsem došel ke vchodu do samotné společnosti (fakt future).

A co samotná akce? Nejdříve jsme prošli všechny open space kanceláře, aby na nás dýchla přátelská atmosféra, moderní prostory a kdesi cosi. Pak jsme si zasoutěžili o výrobky P&G – fakt fajn - vyhrál jsem komplet sadu Gillette a další výrobky (jen to chtělo vědět nějaký informace o firmě). Dále bylo na programu představení společnosti a jejich výhod pro zaměstnance. Fakt jsem koukal, co může absolvent dostat. Jen tak vyberu: excelentní plat (vždycky jsem si myslel, že jako absolvent budu v Praze začínat na max. 30 000 Kč – přesvědčili mě, že jde získat fakt víc), plný plat po dobu nemoci a dalších 12 benefitů. Poté nám byly představeny programy pro studenty. Obzvláště mě zaujal „Taste the Business“ – takový seznamovací víkend s firmou pro vybrané plně v režii P&G. Pak přišel na řadu velmi pěkný program a to pizza a neformální diskuze. Nakonec jsme mohli napsat analytický test (doporučuji kouknout se na ukázku testu na webu), kterým musí projít každý, kdo se chce do P&G dostat. Musím říct, že mě společnost opravdu zaujala. Bohužel jsem v této firmě skončil na online assessmentu.

Nebyl to ale vůbec ztracený čas. Poznal jsem zázemí moderní nadnárodní společnosti a získal zkušenosti v dalším přijímacím řízení.

Exkurze do Tatry Kopřivnice

2008-03-31T23:17:00.011+02:00

V rámci své letošní job tour jsem navštívil Tatru Kopřivnice. Jednalo se o výběrovou exkurzi pořádanou jedním z mých potencionálních zaměstnavatelů, a to Škodou Auto, a.s. Ne že bych neměl co dělat, ale takováto příležitost jet na výlet do výrobního závodu se jen tak nenaskytne.

Po čtyřhodinové cestě (stav infrastruktury mezi MB a Ostravou je dosti tragický – už aby byla R35) z Mladé Boleslavi jsme zastavili u bran především z minulosti známé a slavné (třetí nejstarší automobilky na světě) Tatry. Jedná se o velmi rozsáhlý průmyslový areál, který tvoří velkou část města. Za minulého režimu zde byla velká výroba nákladních automobilů a luxusních limuzín. Privatizace se úplně nezdařila a až v posledních letech je zase Tatra na vzestupu a to také díky armádním zakázkám. V dnešní době se zde vyrábí nákladní automobily typové řady T815-2, T815-2 TERRNo1 a T163 JAMAL v různých provedeních od 4*4 až po 8*8 a vojenská vozidla T815-2 ARMAX a T816 FORCE. Prohlídku továrny jsme zahájili ve výrobně motorů. Nevyrábějí se zde žádné zastaralé typy, ale tyto motory běžně splňují normu EURO 4 a nově také EURO 5. Poté jsme si prohlédli výrobní linku. Byla nám představena unikátní koncepce centrální nosné roury, která má celou řadu předností a právě při výrobním procesu umožňuje dělat v jeden den automobil s libovolným počtem náprav a libovolné modelové řady. Na výrobní lince pracují vyškolení dělníci, kteří musejí něco umět. Opravdu zde není jen pás, na kterém jedou součástky, které jsou pak sestavovány roboty.

Po prohlídce továrny jsme nahlédli do minulosti této slavné značky. Určitě stojí za to se do Technického muzea Tatra podívat. Není to jen tak pár autíček. Jedná se o velkou ucelenou expozici, která pokrývá výrobní program od počáteční výroby kočárů až do současnosti. Čas (1 hod.), který jsme měli na prohlídku mi opravdu moc nestačil.

Posledním bodem programu bylo setkání s Loprais Tatra Teamem. Autobus nás převezl do nedalekého Frenštátu pod Radhoštěm, kde má Loprais Team své sídlo. V tamních garážích jsme si prohlédli a prolezli závodní speciály a doprovodné vozy, se kterými se jezdí na Dakaru. Nakonec byla naplánovaná velice zajímavá diskuze s Monsieur Dakar Karlem Lopraisem. Na zpáteční cestu jsme dostali podepsaný plakát a jeden Loprais Drink, abychom tu cestu „přežili“.

Bankovní krize – něco pro "pobavení"

2008-03-23T14:32:00.004+01:00

Již delší dobu jsem chtěl napsat nějaký článek o hypoteční krizi a událostech ve finančním světě, protože se u nás (v ČR) v této oblasti dosti mlží. Bylo by to velmi složité vysvětlování, abych nastínil, o co teď jde. Naštěstí jsem narazil na jedno video, které celou věc vysvětluje formou satiry (v USA a VB jsou opravdu napřed – to o čem tady většina lidí nemá tušení, tak z toho si už v USA a VB dělají srandu). Opravdu doporučuji shlédnout (je to s ČJ titulky)! Zasvěcení pochopí, že nám tito pánové podávají smutnou realitu. Obzvláště pikantní je závěr. Přeji hodně štěstí při investování a spoření na důchod.

Pokud by měl někdo zájem o chronologický ekonomický český pohled na věc, tak ihned.cz vydala článek „Ekonomická krize v USA. Krok za krokem v souvislostech.“

První zkušenost v assessment centru

2008-03-22T17:00:00.003+01:00

Najit dobrou práci, která bude splňovat všechny moje požadavky považuji za velice důležitou věc. Snažím se proto získávat zkušenosti v oblasti přijímacího řízení a seznamuji se s nabídkami větších a prestižních zaměstnavatelů na českém pracovním trhu. Neodolal jsem a přihlásil se do Talent Competition Plzeňského Prazdroje, která je výběrovým řízením na absolvování prestižního jednoletého trainee programu. Věc se povedla a prošel jsem prvním kolem (životopis, motivační dopis, případná telefonická konzultace) a dostal se mezi nejlepší, kteří dostali možnost účasti na assessment centru přímo v pivovaru v Plzni.

Já jsem byl ve výběru se zaměřením na marketing. Vyrazil jsem tedy v pátek ráno do Plzně na „výlet“. Příjemná byla již cesta díky mojí oblíbené firmě Student Agency. Na vrátnici nás (10 vybraných – 6 slečen a 4 pánů) přivítala první příjemná slečna, která nás uvedla do velmi stylově zařízeného salonku, ve kterém jsme strávili celý výběrový den. Během celého dne jsme zde měli k dispozici veškeré občerstvení a staraly se o nás 4 slečny z oblasti HR a marketingu.

Jako první bylo na programu představení společnosti. Poté následovalo představení jednotlivých účastníků. Každý měl na svoji prezentaci 5 minut a mohl využít data projektoru (většina účastníků toho využila, já ne). Bylo to dobré zjištění, že se opravdu střetávám s velkou konkurencí. Všichni účastníci měli zkušenosti z nějaké větší společnosti, účast na Erasmu, znalost několika jazyků,… Po tomto představení všech si každý udělal obrázek o tom, že má před sebou velkou konkurenci a znejistěl. No a na řadu přišel první psychodiagnostický test (nemohu o něm nic bližšího napsat, protože jsem podepsal prohlášení, ve kterém jsem se zavázal k mlčenlivosti ohledně psychodiagnostických testů). Dopolední program uzavíral test všeobecných znalostí ze všech oborů. Otázky typu: Uveďte 4 banky na českém trhu a jejich zahraniční majitele, Které produkty patří do balíků Microsoft Office Ultimate, Aktuální kurz CZK/EUR, na konec byl vypečený odborný překlad,… - fakt to prověřilo znalosti kandidátů. Pak následovala velice příjemná část programu a to oběd v největší české pivnici Na Spilce. Opravdu kvalitní! Jen škoda, že jsme nemohli pít alkoholické pivo.

Odpolední program začal dalším psychodiagnostickým testem. Poté přišel zástupce z marketingu se svou prezentací - bylo to takové představení, co se tam asi tak dělá velmi interaktivní formou. Jako další nástroj na zjištění kvality kandidátů přišla na řadu případová studie týkající se brand marketingu. Nejdříve to byla týmová práce ve skupině pěti lidí a poté samostatná práce (nemůžu uvést podrobnosti). Celý výběrový den uzavřel okolo čtvrté odpolední poslední dotazník ohledně toho, kde bychom chtěli pracovat, odkdy, za kolik,…. Po této oficiální části následovala ještě dobrovolná prohlídka pivovaru. Samozřejmě jsem se zúčastnil – opravdu pěkný zážitek zakončený nepasterizovaným pivečkem z dubového sudu z Plzeňského sklepa.

Tak jak to hodnotím. Byla to určitě strašně super zkušenost – možnost okouknout konkurenci (ostatní kandidáty), nahlédnout do velké firmy, vyzkoušet svoje schopnosti. A to nejlepší na závěr. Každému uchazeči přijde vyhodnocení všech testů a hodnocení jeho působení na Talent Competition. To mi přijde velice dobré a ne příliš obvyklé. Velice si toho vážím. Nepočítám, že bych byl ten jeden, kterého vyberou. To hlavní jsem si už odvezl – novou zkušenost.

Ďábelské finanční půjčky

2008-03-19T23:36:00.004+01:00

Celkem náhodou jsem narazil v archivu České televize na diskusní pořad - Máte slovo. Mnou sledovaný díl se věnoval finančním půjčkám a určitě pro zděšení stojí za vidění. Jelikož jsem se v praxi nikdy nesetkal s praktikami společností, které půjčují peníze, tak mi to přišlo hodně zajímavé. Obzvláště pikantní mi přijde to, že stát umožňuje exekuci některých sociálních dávek. Je to smutné, že náš stát nechrání svoje vlastní zájmy a to především zájmy svých občanů (obzvláště méně majetných) a také zájmy národní (banky a společnosti mají většinou majitele v zahraničí a všechny zisky odplouvají pryč).

Paradoxní je, že nás stát reguluje nesmyslnými nařízeními, aby nás „chránil“. Ale v oblasti, kde je to opravdu třeba, tak tam zákonodárství a státní orgány opravdu fatálně selhávají.

Jak jsem viděl Career Days

2008-03-10T22:33:00.006+01:00

Ve středu 5. března 2008 jsem se vypravil na Career Days (setkání firem se studenty). Popravdě jsem moc nevěděl co od toho čekat. Alespoň jsem si dopředu zaregistroval individuální setkání s firmami na celý den.

Ve vchodu do hotelu Diplomat probíhala registrace, u které jsem obdržel igelitku se spoustou materiálů – jednalo se o reklamní náborové letáky různých společností a katalog Career Brochure (jednalo se poměrně silnou brožuru s přehledem společností, přičemž u každé jsou tyto informace: profil společnosti, nabízíme, požadujeme, procedura přijímání – vcelku dobrý prvotní přehled).

Jako první jsem měl zaregistrovaný trénink. Jednalo se trénink zaměřený na to, s čím se může uchazeč setkat při výběrovém řízení se zaměřením na assessment centrum. Prezentaci vedli zástupci společnosti Assessment Systems, kteří se na tuto oblast specializují. Na úvod bylo představení kompetencí – teď je to strašně moderní a používá se to i ve školství,… Pak byla prezentace toho, s čím se může uchazeč setkat: assessment cetrum (profesní diagnostika, modelové situace, interview – budu se blíže věnovat v dalším článku), psychodiagnostika (výkonové testy, hodnocení manažerských dovedností, osobnostní testy, …),…. Poté následovaly praktické ukázky s účastníky tréninku. Nejdříve se jednalo o Roschachův test (trochu modifikovaný). Skupině čtyř lidí se ukazovaly „nesmyslné čáranice“ a oni měli říct, co v tom vidí a pak se měli s různými odměnami shodnout, co tedy bylo na obrázcích. Potom následovala ukázka behaviorálního rozhovoru. Podstata je v tom, že tazatel se cílenými otázkami snaží zjistit, jestli máte opravdu ty vlastnosti a dovednosti, které o sobě uvádíte. Opravdu se mi trénink líbil a přinesl mi spoustu nových poznatků o tom, jak pestrý může být výběr zaměstnanců.

Potom jsem měl během celého dne setkání s různými firmami. Musím říct, že setkání byla různých úrovní. Někdy jsem se opravdu divil, kdo prezentuje známou společnost a je reprezentantem oddělení HR. Opravdu to bylo někdy velmi odrazující. V podstatě se opakoval stejný vzorec. Nejdříve následovalo představení společnosti – čím se společnost zabývá, chlubení se čísly (o podílu na trhu, zisku, obratu,…), chlubení se s podporou prospěšných věcí, firemní benefity, co společnost nabízí absolventům. Dále se představil jeden (či více) zástupce, který popsal svůj příběh, kterak se dostal do firmy a jak je to tam skvělý. V předposlední části byl prostor na dotazy. A na závěr každý dostal spousty dárečků. Mám spousty sušenek (Mars), hygienické, kosmetické, úklidové potřeby (Unilever, P&G, L´oreal – pozn.: pro zajímavost se podívejte, co všechno mají tito obři ve svém portfoliu), a mraky dalších věcí – někdy to bylo až přehnané a předárečkované a někteří (=velká většina) se dostavili jen kvůli dárečkům.

Co mě zaujalo a co bylo odlišné? - Setkání s HP. Při vchodu do HP salonku musel každý odevzdat životopis v Aj, nechat se vyfotit a nechat na sebe nelepit číslo. Vevnitř se vše odehrávalo již jen v Aj. Na začátek byla poměrně slušná prezentace. Potom následoval takový mini assessment. Byli jsme rozděleni do dvou týmů okolo dvou stolů. Každý tým měl za úkol postavit z papíru (k dispozici bylo ještě – izolepa, nůžky, fixy) „něco“ 0,5m vysoké, co udrží velmi tlustou knihu (oni tomu říkali brick). Každý list papíru a vše ostatní mělo nějakou cenu, čas byl stanoven na 20 minut - to bylo vše. Jelikož nás bylo asi 15, tak to chtělo co nejrychleji se nějak prosadit, což jsem také udělal. Celou dobu nás totiž sledovalo 6 lidí, kteří nás hodnotili, jak pracujeme. Nakonec se hodnotilo, jestli to „něco“ knihu udrží – u našeho týmu se to povedlo a soupeřů ne. No myslím, že to byla další zajímavá zkušenost.

Co závěrem? Možností a příležitostí jsou v dnešní době nízké zaměstnanosti mraky. Záleží jen na každém, jak to uchopí a co chce. Jistě je dobré si vše pořádně a v klidu rozmyslet (bez ovlivnění prezentacemi, dárečky, atd.).

Trh práce - první úvahy

2008-03-02T17:53:00.006+01:00

Pomalu a jistě se blíží den, kdy dokončím vysokou školu a budu se muset začít něčím živit. V dnešní době naštěstí nedostanu žádnou umístěnku či na mě nečekají nějaké jiné socialistické praktiky. V současné době se každý ekonomicky aktivní člověk musí pohybovat na trhu – na trhu práce. Prostě tam musí každý od uklízečky po manažera. Jako na každém trhu i zde funguje nabídka a poptávka (alespoň v soukromé sféře), kdy se střetávají finanční (a jiná) očekávání uchazečů o zaměstnání a potenciálních zaměstnanců. Ale samozřejmě je jasné, že každý bere v úvahu to, co ho baví, naplňuje, uspokojuje. Proto pro mnoho lidí není mzda na prvním místě a je to dobře.

Jistě je dobré již před opravdovým vstupem na pracovní trh mít dobré informace o tom co a jak se má. Proto jsem se do toho pustil již teď. Začala totiž jarní sezóna náboru nových zaměstnanců. Pro lepší kontakt mezi nabízejícími a prodávající je zde mnoho pracovních veletrhů. Já jsem se zatím zaregistroval na Career Days, které se budou konat na začátku března v Hotelu Diplomat v Praze. Co se tam nabízí? Budou se tam prezentovat nejvýznamnější společnosti působící v ČR. Každý má možnost domluvit se individuální setkání se zástupci z konkrétní firmy. Já jsem se tedy hned zaregistroval a domluvil si setkání se svými „oblíbenými“ firmami (nejsou to banky a velká čtyřka). Ihned po registraci mi začaly chodit zajímavé nabídky na výběrové víkendy či týdny pro nové potencionální zaměstnance v ČR i v zahraničí – fakt jsem se divil, jaké jsou možnosti. Je to např. Proctor&Gamble European Finacial Seminar v Ženevě (samozřejmě všechny náklady nese firma a rámci výběru je i bohatý doprovodný program). No jsem opravdu zvědavý, jaké budou Career Days 2008. Rozhodně se ale nejedná o jediný veletrh práce pro absolventy a studenty. Během letního semestru probíhají veletrhy téměř na všech větších vysokých školách. Nebo pak je tu například JOBDAYS v Praze.

Rozhodně se vyplatí projít si tyto veletrhy a získat informace. Pak je dobré přihlásit se i do firem, kde pracovat nechcete. Je to zejména z toho důvodu, aby člověk věděl, jak asi probíhá výběrové řízení – na co se připravit. Také je dobré postupně získávat povědomí o své ceně a dalších požadavcích (je to velice těžké stanovit si optimální mix finanční stránky, zaměstnaneckých výhod, místa výkonu práce, pracovního prostředí, pracovní náplně, ...).

Volební kampaň v USA - Obama Girl

2008-02-21T00:12:00.008+01:00

Jistě každý již delší dobu sleduje v mediích zprávy o volební kampani v USA. Prezidentské kampaně jsou v USA velice nápadité a z historie je známo, že většinou rozhodnou nové věci. V minulosti to bylo např.: volební právo žen, televize a co letos? Letos se objevila Obama Girl. Škoda, že nám Švejnar nepřivezl z USA svoji Švejnar Girl. Zase jsme viděli jen pány a dámy ze sněmovny, ach jo:)

Myslím, že nejlepší bude podívat se na pár videí. Obzvláště první video (s Aj titulky) má dobrý text.

„Cause I Got a Crush On Obama.“ By Obama Girl

Obama Girl Returns for Iowa! (Why Obama Won)

Debate '08: Obama Girl vs Giuliani Girl

Sexy! Flashy! Wonky! Super Obama Girl!

Slevy přes 90%

2008-02-20T08:10:00.007+01:00

Letošní rok jsem zahájil menší obměnou šatníku. Velice jsem si oblíbil outletovou Fashion Arenu v Praze (Štěrboholy) – velké slevy, žádné davy lidí, příjemné prostřední, kvalitní obchody. Nakupoval jsem zde v průběhu měsíce ledna a února a musím říct, že tam opravdu panoval cenový trhák. Ceny padaly opravdu pořád dolů a slevy se neustále zvyšovaly (ceny se snižovaly). Až tuto neděli při posledním dni výprodeje výprodejů jsem objevil v obchodě s pánskou konfekcí Blažek ceny, které jsem ještě ve výprodejích neviděl. Jen pro příklad jsem si koupil parádní manšestrové kalhoty za 90 Kč (původní cena 1500 Kč). Jako cena to je fakt super. Ale otázkou mi zůstává cenová a obchodní politika takovéto firmy. Myslím si, že firma, která má vybudovanou poměrně solidní značku by se neměla ponižovat s takovýmito cenami.

Docela by mě zajímal názor čtenářů. Za případné názory a připomínky v diskuzi děkuji.

Na kolik přišla nezvolba

2008-02-13T00:43:00.005+01:00

Druhý únorový víkend byl ve znamení volby nového či starého prezidenta České republiky. Z celé volby se nakonec stala taková malá reality show, kterou sledovalo podle odhadů kolem 700 000 diváků, což je velice slušný výkon pro televizi veřejné služby.

Otázkou ale zůstává, jaké byly náklady na naše herce a celou scénu včetně cateringu? V minulých dnech začaly na povrch vyplouvat první čísla. Náklady na dva dny, ve kterých je zahrnuto občerstvení zákonodárců, příprava sálu a dalších prostor (ozvučení, osvětlení, tiskové středisko,…) se zatím odhadují na 200 000 Kč (toto číslo mi přijde značně podhodnocené). A co že všechno volitelé snědli a vypili? Na to je dobrá statistka na konci článku v časopise Týden. Jako další náklad je třeba započítat běžné výdaje Parlamentu, které jsou 3 500 000 Kč denně. Normální pořadatel by musel ještě zaplatit za pronájem prostor pro jednání a prostor přilehlých, ale zde je to gratis. Jen je nutné vzít v potaz ušlý zisk uzavřeného hradu pro turisty. Ten činil cca 1 000 000 Kč. Když všechno sečteme, tak zjistíme, že nás tato víkendová nezvolba přišla na 8 200 000 Kč (nezahrnuji ušlý zisk podnikatelů a obchodníků u Hradu a také nezahrnuji například pozitivní přínos pro výrobce lahvového piva a brambůrek, které konzumovali televizní diváci atd.).

Není třeba se obávat, že nezvolba prezidenta byla takto levná, protože podle tiskového mluvčího Kanceláře Poslanecké sněmovny Romana Žambocha budou všechny náklady známé až tak za měsíc až dojdou všechny faktury. Doufejme, že tento pátek nás čeká zvolba, která bude trvat jen jeden den.

V kině na Občan Havel

2008-02-07T22:16:00.001+01:00

Včera jsem vyrazil do kina. Po dlouhé době jsem nešel do žádného multiplexu, ale byl jsem v úplně normálním kině (dnes odborně řečeno artovém kině), v kině Aero na pražském Žižkově. Již při příchodu jsem si koupil lístek u klasického okýnka, ve kterém seděla klasická prodavačka lístků ve svém oblíbeném oblečku. Do kina jsem vstoupil přes hospodu, kde nebyl žádný koberec a pultík s popcornem, ale prostě přes hospůdku, kde točí pivo a prodávají tam to, co má každý rád.

Při vstupu do sálu jsem se pečlivě rozhlédl, abych si vybral to nejlepší místečko (kdo si kde sedne, tak tam sedí). No moc toho na výběr nebylo a navíc mi kolegové drželi místo ve druhé řadě, kde to nemám vůbec rád, protože mě z koukání nahoru bolí za krkem. Ale nakonec jsem byl rád, že jsem vůbec někde seděl, protože kino bylo vyprodané. Usadil jsem se tedy do staré dobré sedačky a za chvilku zhasly lustry a promítání začalo. Na začátku v reklamním a upoutávkovém bloku mě zaujala reklama na adopci. Nejednalo se o žádnou adopci dětí, zvířat,…., ale jednalo se o adopci sedaček do kina Světozor. No a pak už začal film.

Myslím, že nejvýstižnější pro film Občan Havel je tato věta z webu aerofilms: „Film Občan Havel nahlíží do zákulisí politických i soukromých dramat prezidentského období Václava Havla.“ Musím říct, že toto nahlížení bylo opravdu zajímavé a místy úsměvné a místy k zamyšlení. Ve filmu je spousta pasáží, při kterých se celý sál smál tak, že jsem poté přestal slyšet další slova a možná mi unikl ještě vtipnější okamžik, který následoval (ne neunikl – film byl s anglickými titulky:)). Ale na druhou stranu musím říci, že film obsahoval spoustu momentů na zamyšlení jak to v politice chodí. Také se ve filmu objevili současní kandidáti na prezidenta (jeden více a druhý méně, no a jeden by v přímé volbě při současné návštěvnosti asi ztratil trochu na popularitě:)). Také bylo zajímavé sledovat, kteří lidé se kolem prezidenta Havla pohybovali a které vídáme dodnes… Film (dokument) byl velice zajímavý a zábavný. Doporučuji k vidění.

Něco o medvědech na trhu - medvědí trh

2008-01-24T16:15:00.000+01:00

Rozhodně dnes nebudu psát o tom, jak se obchoduje s medvědy. Tudíž se nedozvíte, jestli je dneska lepší koupit či prodat medvěda hnědého či konkrétně nějaký jeho poddruh - grizzlyho, kodiaka, brtníka či snad Medvěda Horského.

Dnes se budu věnovat situaci na akciovém trhu a konkrétně situaci, která se nazývá medvědí trh. Snažil jsem se vygooglovat nějakou rozumnou definici.

"O medvědím trhu se mluví, když akcie nebo jiné cenné papíry oslabují. Na trhu je dostatek negativních zpráv, které stlačují kurzy cenných papírů dolů. Na medvědím trhu se nacházejí obchodníci, kteří spekulují na další pokles kurzů. Tedy prodávají nyní vypůjčené papíry, aby je v budoucnu, až bude jejich cena nižší, mohli na trhu nakoupit a vrátit, čímž by realizovali zisk."[Zdroj: Investing for Dummies] A kdo je tedy medvěd? Investor, který spekuluje na pokles cen.

Řekl bych, že na současné situaci na akciových trzích je vidět, že medvěd pořádně vystrčil své drápy. Tento týden se nesl ve znamení značného poklesu na burzách napříč všemi kontinenty. A co za tím stálo? Tak to si myslím, že nejde zcela jasně říci a rozhodně ne dnes. Vždyť ještě dnes existuje několik názorů na to, jak vznikla krize v roce 1929. Já osobně si myslím, že na akciových trzích se hraje psychologická hra živená zprávami o stavu ekonomiky USA. Jedno je ale jasné. Akciové trhy nemohou do nekonečna růst a tak je to s každým trhem. Vždy je zdravé nějaké pročištění, které odhalí slabší tituly na trhu. A kdo na tom vydělá? Myslím si, že rozhodně ti nejbohatší, kteří mají vlivné přátele a ty nejlepší informace. Jo jo každá informace něco stojí a na to chudší investor s pár stovkami tisíc nikdy mít nebude. Ten může tak akorát hrát něco jako ruletu a používat cit.

Ale zase lze jasně sledovat, že nelze na trhu vytvořit moc velkou paniku a investory vystrašit (především ty drobnější). To by se mohlo vymstít všem a také by to mohlo odhalit některé špatně zalepené díry. Proto zasáhl FED ("centrální banka" USA) a snížil svou základní úrokovou sazbu. To medvěda alespoň trochu uspalo a možná se probudí býk (býčí trh - opak medvědího).

Výuka: Spořící účet - Tak kolik to hodí?

2008-01-22T22:17:00.000+01:00

Již v předchozím příspěvku jsem slíbil, že se pokusím vysvětlit, jak si vůbec spočítat kolik mi vynese moje uložení na spořící účet u mBank. Tento článek by též měl přispět ke zlepšení finanční gramotnosti. Jedná se o zahájení takové miniškoly ekonomických znalostí pro život.

Pro pochopení všech vztahů zde uvedu modelový příklad. Střadatel si uloží na svůj spořící účet eMax 10 000 Kč a v průběhu roku mu budou připisovány úroky, takže za rok bude mít výnos před zdaněním 356,08 Kč (počítáno složeným úročením – střadatel nebude vybírat jistinu (10 000 Kč) ani úroky během celého roku, úroky se budou hned v následujícím dni úročit – zde pro zjednodušení počítáno s měsíčním úročením). Vzorec BH = SH*(1 + IR)¹², dosazením BH = 10 000*(1 + 0,00292)¹² (pozn.: IR je zde 0,035 p.a./12 = 0,00292 p.m.).

To by bylo hezké, kdyby nám každý den našich modelových 10 000 Kč vydělalo korunu, ale do hry nám vstupují 2 hráči, kteří zisk podstatně snižují. Tak v první řadě je to stát, který nám z našeho zisku sebere daň ve výši 15%, tudíž máme hned jen 302,67 Kč. Asi nejpodstatnější roli hraje inflace (všeobecný vzestup cenové hladiny – za naši hotovost si můžeme v následujícím období koupit méně zboží). Na letošní rok je dle makroekonomické prognózy MF ČR predikovaná roční inflace 3,8%. Pokud v našem zdaněném výnosu a jistině (nyní 10302,67 Kč) zohledníme inflaci, tak nám za celý rok spoření z 10 000 Kč zůstane reálně 9911, 16 Kč. No a teď už vidím, jak si někdo řekne, tak proč bych tedy své volné peněžní prostředky někde ukládal, když z toho nic není. Pro tento případ si ještě spočítáme, kolik bychom měli z 10 000 Kč, kdybychom nic nedělali. To by nám reálně zůstalo 9620 Kč (výpočet: 10 000 Kč*(1-0,038)). A kolik je tedy rozdíl? Naše spořící varianta 9911,16 Kč – peníze pod polštářem 9620 Kč = 291,16 Kč reálně (zohlednění inflace). Naše spořící varianta 10 302,67 Kč – peníze pod polštářem 10 000 Kč = 302,67 Kč nominálně (vidíme na výpise).

Pro ještě lepší pochopení jsem vytvořil schéma s výpočty (zatím nefunguje). Doufám, že Vám tento článek pomohl. Přeji hodně úspěchů ve Vašem spoření.

Spořící účet s úrokovou sazbu 3,5% - realita

2008-01-17T23:08:00.001+01:00

Dnes jsem zaznamenal v mediích zprávu o růstu nominálních úrokových sazeb u jedné bankovní instituce. Jedná se o moji novou banku (viz. můj předchozí článek) mBank, které vstoupila na trh na konci loňského roku se svým spořícím účtem eMax s tehdy neuvěřitelnou sazbou 3% p.a. Ale postupem času zvýšila Bawag Bank úrokovou sazbu svého spořícího účtu na 3,33% a ING Konto před týdnem zvýšilo úrokovou sazbu na 3%. Samozřejmě, že mBank musela na kroky svých konkurentů reagovat. Stalo se tak právě dnes příjemným zvýšením úrokové sazby eMaxu na 3,5%. Pro mBank bylo toto zvýšení jistě podstatné, protože již opět může hlásat o nejvýhodnějším úročení na trhu.

Myslím si, že v současné poměrně nejasné situaci na finančních trzích je spořící účet vhodným nástrojem na uložení volných finančních prostředků. Obzvláště v mBank mohu využívat možnosti převodu peněz mezi spořícím a běžným účtem v reálném čase a bez poplatků. Na běžném účtu mohu udržovat na jen minimální hotovost a volné finanční prostředky vždy nechat pracovat na spořícím účtu a převádět je na běžný účet jen v případě potřeby hotovosti. Tak teď hurá do toho – jak hlásá mBank – Milujte je a množte je! (tedy já je nemiluju, ale množím)

A jak se vaše finanční prostředky rozmnoží? To se dozvíte v příštím článku, ve kterém se budu věnovat výpočtům.

Finanční gramotnost - snad se to zlepší

2008-01-14T09:29:00.000+01:00

S mírným nadšením jsem si dnes přečetl článek na idnes.cz o tom, že se plánuje vzdělávání ve finanční oblasti již od základních škol.

Pokud se tento program realizuje, tak to bude jen dobře. Je mi jasné, že každý nemůže být ekonom a rozumět všem pojmům a souvislostem. Ale řekl bych, že nějakou finanční gramotnost by měl mít každý člověk. Přeci jen žijeme v době, kde má každý možnost volby a má odpovědnost sám za sebe. Za minulého režimu se o půjčky a zajištění občanů (v nemoci, ve stáří,...) staral stát. Dnes toto přestává fungovat a bude "hůř". Každý bude mít čím dál víc věcí "na svoje triko".

Je jasné, že peníze jsou dnes ("jen") prostředkem k zajištění nějakého životního standardu, ale každý se s nimi musí naučit hospodařit, aby dosáhl toho, co chce. Bohužel v dnešní době využívají finanční instituce neznalosti a finanční negramotnosti svých klientů, kterým velmi agresivním způsobem vnucují své (většinou pro klienty velmi nevýhodné) produkty.

A co by tedy středoškolsky vzdělaný člověk měl z finanční gramotnosti umět? To jsem našel v materiálu z Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (str.12-14). Měly by to být praktické věci. Finanční gramotnost se skládá ze tří složek: peněžní gramotnost, cenová gramotnost a rozpočtová gramotnost. Tak třeba po absolvování druhého stupně ZŠ by žák měl zvládnout: na příkladu ukáže tvorbu ceny jako součet nákladů, zisku a DPH; sestaví jednoduchý rozpočet domácnosti, uvede hlavní příjmy a výdaje domácnosti, rozliší pravidelné a jednorázové příjmy a výdaje, zváží nezbytnost jednotlivých výdajů; uvede příklady použití debetní a kreditní platební
karty, vysvětlí jejich omezení (je to jen můj výběr). Abych řekl pravdu, tak tyto otázky mi připadají poměrně složité a jistě by s nimi měl problém i absolvent vysoké školy (ekonomické snad ne:)). Po přečtení materiálu jsem přesvědčen, že je navržen tak, aby opravdu obsáhl praktické informace, které člověk v životě použije.

Jsem zvědav, kdo bude vymýšlet metodiku vzdělávacích programů. Pokud to budou rádoby finanční poradci, tak se máme na co "těšit". Také bude velmi záležet, jak se výuky chopí učitelé (předpokládám, že učitelka ZŠ v ekonomických pojmech zatím nemá jasno (mluvím o většině, nikdo je to nenaučil)). Jsem rád, že se v této oblasti alespoň něco dělá.

Běla Fialová: Už na základní škole budou děti povinně učit o financích, idnes.cz, 14.1.2008
MŠMT: Systém budování finanční gramotnosti na základních a středních školách

Sledování statistik blogu s Google Analytics

2008-01-12T13:30:00.000+01:00

Jako začátečník se teprve seznamuji s tím, co vše Google Blogger nabízí. Docela by mě zajímalo, jestli to co napíšu vůbec někdo čte. Proto jsem se rozhodl sledovat statistiky. Jelikož nejkompatibilnější a technicky nejbližší je řešení od Googlu, tak jsem se zaregistroval na Google Analytics. Zde malý návod, jak nastavit statistiky na blogu od Googlu.

Nejdříve je nutné zaregistrovat se na Google Analytics - vše je v češtině a velice návodné, takže to zde nebudu dále rozebírat. Problém, který jsem měl, bylo jak zadat kód sledování do blogu. Pěkný návod jsem našel (jen v Aj), takže ho zde uveřejním česky v mé úpravě.

Až se vám v Google Analytics objeví kód sledování, tak si otevřete svůj blog. Klikněte na "Nastavení" a vyberte kartu "Šablona". Zde klikněte na nejspodnější okno s nápisem "Přidat prvek stránky"a vyberte HTML/JavaScript "Přidat do blogu". Nyní do obsahu (do titulku nic nedávejte) nakopírujte "Kód sledování" z Google Analytics a již jen uložíte změny. Vše by mělo začít chodit.

Zdroj: How to track your Blogger statistics with Google

Jan Harant – vernisáž výstavy nadějného umělce

2008-01-11T21:44:00.000+01:00

V pátek odpoledne jsem se vypravil do Liberce (viz. můj předchozí článek o SA). Nebyl to jen tak náhodný výlet. Jel jsem tam na vernisáž výstavy mého kamaráda Honzy Haranta. Vernisáž probíhala v galerii knihkupectví u Sv. Antonína v Kostelní ulici 9/7 v Liberci. Výstavní prostory byly opravdu jako šité na míru takovéto výstavě. Každý návštěvník musel nejprve projít dvěma patry nového, knihami zaplněného knihkupectví. Toto již muselo dostat každého do té správné nálady. Při vchodu do 1. patra se místností začala linout pohodová žívá muzika od dvou kytaristů. Teď už jen zbývalo vystoupat poslední schody a návštěvník se ocitl ve výstavních prostorech. Již na začátku byly výstavní prostory zcela zaplněny, takže ten pravý fajnšmekr vyčkal u sklenice vína a poslechu stylové hudby a pak se vrátil vychutnat pravý obrazový zážitek. Myslím si, že se výstava opravdu povedla a i Honza byl velice spokojený.
Na samotné výstavě mě nejvíce zaujal akt ženy u krbu a nebyl jsem sám (výstava byla prodejní a tento obraz velice rychle našel nového majitele). Ale i dalších 14 obrazů stálo za to (za vidění i za to si je pořídit).

Pro ty, kteří by chtěli výstavu navštívit (pokud budete mít čas, tak už nic jiného nepotřebujete - vstupné 0 Kč, umělecký zážitek k nezaplacení), tak se mohou přijít podívat až do 22. února.

Pokud vše dopadne dobře, tak výstavu obrazů Honzy Haranta uspořádám s Honzou na jaře v Hradci Králové.

Zde ještě pár fotek z vernisáže.

Webové stránky Jana Haranta (slíbil, že je upraví - zatím musíte vydržet, než se načtou)

Článek z HN o českém školství - k zamyšlení

2008-01-11T20:46:00.000+01:00

Tento týden jsem opět mezi záplavou všech zpráv našel jeden zajímavý článek, který stojí za to přečíst, protože se tímto způsobem na téma českého školství moc nepíše. Pokud se jedná o školství, tak se vždy jen hovoří o tom, jak chybějí peníze, především na platy učitelů (s tím souhlasím). Ale nikde se neřeší podstata. Tuto podstatu právě poodhaluje níže uvedený článek. Zabývá se skutečnými problémy, které ve financování škol a odměňování učitelů existují. Myslím si, že bez zavedení tržních mechanismů a větší míry vlastní odpovědnosti jedince nebude možné školství nikdy zlepšit.

Přeji příjemné počtení.

Lenka Zlámalová: Deset slabin českého intelektu, publikováno v HN, 10.1.2008

Jak je to s tou současnou inflací

2008-01-05T22:25:00.001+01:00

Je zajímavé, že spousta článků, které něco opravdu přinášejí je vždy někde skryta a nedostane se na titulní stranu. Srovna v pátek v MF Dnes vyšel článek (škoda jen, že uprostřed v sekci názory) ekonoma Pavla Kohouta o inflaci, který vše pěkně vysvětluje. Určitě Vám přečtení pomůže k pochopení souvislostí.

Doporučuji přečíst všem!

Pavel Kohout, MF Dnes 4.1.2008: Žádnou paniku, inflace nejspíš klesne

Moje první jízda Student Agency Expressem

2008-01-05T21:15:00.000+01:00

O Žluté autobusy společnosti Student Agency a samotnou firmu se zajímám již od vstupu tohoto dopravce na linku spojující Čechy s Moravou (Prahu s Brnem). Zatím jsem nikdy neměl možnost a ani potřebu využít přepravy SA Expressem. Tato možnost se mi naskytla až včera 4. 1. 2008, když jsem se potřeboval dostat z Prahy do Liberce. Možná bych rád využil i služeb jiného dopravce, ale jak jsem zjistil, tak Student Agency svoji politikou vytlačila konkurenty z trhu (hlavně se jedná o ČSAD Liberec - viz. rozhovor s jejím ředitelem).

Dále se podělím o své dojmy a zkušenosti z celé přepravy. Jelikož jsem se až ve čtvrtek večer dozvěděl, že na trase jezdí jen Student Agency, tak jsem si chtěl na páteční odpolední vytížený spoj zajistit místo, ale již bylo pozdě na nějaké kreditové či otevřené jízdenky. No, prostě jsem musel v pátek ráno vyrazit na nákup jízdenky do budky na Florenc. Nákup proběhl dobře - ještě na mě zbylo místo v klasickém spoji (v nejvíce exponovaných časech a dnech ještě jezdí posilové spoje bez standartních služeb SA) za sympatických isicovských 70 Kč.

Pár minut před 15tou jsem se dostavil nástupní zastávku na Černém Mostě v Praze. Už tam byl přistavený autobus a před ním usměvavá, pohledná stewardka, která mi škrtla při nástupu jízdenku. Sotva jsem se usadil, tak se autobus rozjel - bylo přesně 15:00. Jen co jsme najeli na dálnici, tak stewardka informovala všechny cestující o průběhu jízdy, čase příjezdu do Liberce,.... Poté se již vyklopily obrazovky a stewardka začala rozdávat sluchátka, které jsem si ihned "píchnul" do místního ovladače (každý má svůj). Naladil jsem kanál zahraniční rocková hudba a začal listovat místními materiály. Velice mě pobavil materiál "Průvodce žlutým servisem" (velice marketingově podařený materiál - určitě prohlédněte zde(doplním až oskenuji). Také časopis Žlutý obsahoval praktické informace. Něž jsem prolistoval těmito materiály, tak již stewardka začala rozdávat tisk a časopisy. A zase jsem měl o zábavu postaráno. Už chyběla jen káva, která přišla na program záhy. Jelikož jsem měl žízeň, tak jsem ještě využil služeb palubního obchodu a za velmi lidových 10 Kč jsem si koupil dobře vychlazenou Kofolu. Bylo mi až líto když jsem zjistil, že již přijíždíme na nádraží Liberci. Cesta se mi moc líbila. Škoda, že to trvalo jen hodinu. Abych pravdu řekl, tak jsem skoro nepostřehl, že jedeme - jízda byla opravdu pohodlná (žádné cukání, rámus od motoru, prudné manévry). Jsem zvědavý na ještě luxusnější autobusy, které tento rok SA nasadí.

Opravdu obdivuji Radima Jančura za to, co dokázal vybudovat - je to pro mě Pan podnikatel. Ale jistě je co zlepšovat - ještě dnes panu Jančurovi napíšu - neviděl jsem přes špinavý přední okno na cestu:)

Jak lidé střílí peníze do vzduchu

2008-01-01T18:49:00.000+01:00

Dnes je 1.1.2008. Celý včerejší den a dnešní noc byly ve znamení oslav nového roku. Asi nejhlasitějším a nejvýraznějším vyjádřením silvestrovské veselice je použití zábavní pyrotechniky. Celou včerejší noc jsem byť nerad poslouchal a cítil explozivní účinky této zábavy.

V souvislosti s přichodem roku 2008 se všude mluvilo a psalo o zdražování, inflaci, daňové reformě a poplatích u lékaře. Kvůli tomuto neměli mít lidé vůbec peníze. Ale jak jsem se přesvědčil na Silvestra, tak za takový opravdu nepotřebný statek jako je zábavní pyrotechnika lidé opravdu utráceli ve velkém. Myslím si, že výdaje domácností na zábavní pyrotechniku svědčí zcela jasně o tom, že lidé peníze mají. Přitom pokud je na tuto zábavu nemají, tak přichází s pomocí veřejný sektor. Všechny větší (někdy i menší) města pořádají pro svoje občany velkolepé městské ohňostroje z daní občanů.

Jistě je dobré přivítat Nový rok bouřlivými oslavami, ale proč si nenechat s peněžence prostředky na něco potřebnějšího. Třeba na připlácení na to o co musí člověk nejvíce pečovat - o svoji tělesnou stráku.

Přeji vydařený rok 2008 všem.

Nenašel jsem žádné údaje o celkových výdajích na zábavní pyrotechniku, tak zde předkládám alespoň pár článků:

Kristina Procházková: Zábavní pyrotechnika: drahá legrace, aktualne.cz, 28.12.2006
Linda Krakowski: Zábavní pyrotechnika - vskutku výbušný byznys, podnikatel.cz, 28.12.2007

Zkušenosti s mBank

2007-12-30T15:33:00.000+01:00

V listopadu letošního roku (2007) vstoupil na trh bankovnictví nový hráč, a to mBank (retailová součást BRE Bank, která je dcerou Commerzbank). Musím říci, že jsem opravdu zajásal, protože nová banka vstoupila na trh s atraktivní nabídkou. Banka nabízí běžný účet (mkonto) bez poplatků, spořící účet (emax) bez výpovědní lhůty s 3% sazbou a hypotéku s flexibilní sazbou (mhypotéka).

Jako správný propagátor nových a výhodných věcí jsem si založil mkonto a emax (hypotéku zatím nepotřebuji). Dále bych se rád podělil se svými zkušenostmi a dojmy.

MBank vyrazila na trh hlavně přes internet, kde se dá založit účet a provádět všechny další operace. Já jsem se ale rozhodl využít mkiosku, stánků v obchodních centrech, které se začínají rozrůstat po republice. Udělal jsem to hlavně proto, že pokud se účet zakládá přes internet, tak vás musí navštívit kurýr s potřebnými dokumenty a já jsem se nechtěl nikde s kurýrem nahánět. Účet jsem si založil v Praze v mkiosku v Praze v Kotvě. Samotné přijetí údajů a vytisknutí smlouvy trvalo obsluze na můj vkus docela dlouho. Jinak jsem byl spokojen. Po vytisknutí smlouvy jsem obdržel zapečetěnou obálku, která slouží k prvnímu přihlášení a zaktivnění účtu. Byla mi nabídnuta možnost provést první přihlášení atd. v mkiosku přes jejich computer, ale z důvodu pocitu větší bezpečnosti jsem provedl aktivaci až doma. První přihlášení a zaktivnění je opravdu návodné a myslím si, že by s tím neměl mít nikdo problém.

Asi po 14ti dnech mi přišla neembosovaná "kreditka" (pro zasvěcenější debetní karta) a to pouze jako obyčejná zásilka vhozená listonoškou do schránky. Kartu bylo nutné přes internet opět velice jednoduše zaktivnit a vybrat si vlastní PIN.

Účet jsem si zakládal hlavně z důvodu spořícího účtu (v době příchodu na trh měl nejvyšší sazbu 3% p.a.). Běžný účet jsem si zakládal jen proto, že ke spořícímu účtu musí být založen (spořící účet je podúčtem běžného účtu). Výhodou je převádění peněz mezi účty "ihned" a tak jsou peníze na spořícím účtu k dispozici opravdu hned.

Osobní postřehy:

při zakládání mi chodili personifikované emaily, ve kterých byly věcné chyby - ničemu to nevadí, jen to snižuje důvěryhodnost
ve smlouvě o pořízení účtu je účet ve tvaru bez pomlčky - je těžké odpočítávat, které číslice tvoří předčíslí - nevím proč vůbec s něčím takovým operují?
v mkiosku mají nepohodlné rádoby futuristické stoličky:)

Musím říci, že banka je opravdu takovým diskontem mezi bankami (zatím nenabízí některé služby, chybí síť poboček, ...). Pro moje potřeby spořícího účtu jsem se službami zatím spokojen (pozn.: účet je pojištěn jako v klasické bance). Určitě si ponechám běžný studentský účet u ČSOB, který je pro mě bez poplatků (jsou tam jen některé) a nabízí kontokorent.

MBank vnesla nový svěží vítr do zatuchlého předraženého českého bankovnictví. Uvidíme, jak zareagují spotřebitelé. Doufám, že mBank uspěje přinese opravdové konkurenční prostředí. Spotřebitelé nespěte a nevyhazujte peníze....