Po neúplně kvalitním spánku ve voze jsme se probudili na parkovišti. Ale sluníčko, které od rána svítilo nám, zvedlo náladu. Neváhali jsme tedy a po osmé jsme vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství. Při výjezdu z parkoviště jsme míjeli ceduli
Frankfurt a hned bylo jasno, kde budeme snídat.
Po necelé hodince jízdy jsme dorazili do téměř 700 000 tisícového města, které je označováno za finanční srdce Evropy. Už při průjezdu centrem a hledání parkoviště nás zaujali místní mrakodrapy – úplná Amerika. Nakonec jsme zaparkovali v podzemním parkovišti Staat Oper (cena v neděli 0, 5 EUR za hodinu). Opět bez jakékoliv mapy či průvodce jsme vyrazili objevovat město. Nejdříve jsme prošli luxusní nákupní třídou na hlavní náměstí, ale bohužel zde byly vystavěny obrovské nevkusné tribuny a po celém městě byly všelijaké omezení - na každém rohu hlídka policistů, v centru natažený červený koberec, ulice ohrazené zábradlím, mobilní stánky, mobilní záchody (ty se hodili) – to vše kvůli tomu, že v tento den se ve Frankfurtu konal Iron Man. Vyšli jsme tedy ze závodního ruchu a usadili jsme se na břehu Rýna, kde jsme si dali snídani a jen tak hleděli na siluetu města a lidi kolem. Pak jsme se zašli podívat k mrakodrapům a fakt se mi to líbilo. Byla výhoda, že kvůli závodům byly hlavní ulice uzavřené, tak jsem si mohl hezky fotit ze středu vozovky. Ve městě je strašný kontrast mezi novým a starým. Frankfurt byl za 2. sv. v. poměrně hodně bombardován, takže v něm zbylo jen opravdu málo ze starého města. No a teď jsou mezi památky občas nevkusně nasázené mrakodrapy.
Po výjezdu z Frankfurtu jsme již nenajeli na dálnici, ale vzali jsme to okreskami, protože jsme chtěli trochu poznat Německo. Jeli jsme směrem na Rudesheim a pak po břehu Rýna do Koblenze. Cesta to byla opravdu nádherná. Rýn je zaříznutý v údolí. Po jeho obou stranách jsou svahy s vinicemi či lesy. Toto vše doplňují hrady a malebná městečka. Na Rýně je celkem frekventovaná vodní doprava a to jak nákladní, tak turistická. Většinou města na obou březích spojují trajekty, takže se zde dá velmi hezky cestovat (paráda to musí být na kole). Tuto cestu jsme jeli celé odpoledne, protože jsme pořád zastavovali a kochali se (taky trochu spali). Nakonec jsme dojeli do Koblenze.
Koblenz je historické město na soutoku Rýna a Mosely. Místo soutoku se nazývá Deutches Eck, kde je monumentální památník. Z toho památníku je výhled na historické centrum města a na druhou stranu na pevnost Ehrenbreitstein. Prošli jsme si malebné uličky města a usadili se v jedné kavárně, kde jsme použili naši středoškolskou němčinu na objednání kávy (nakonec jsme museli použít i Aj). Z Koblenze jsme už chtěli najet na dálnici a přes Cáchy dojet do Bruselu. No ale nějak jsme při výjezdu v Koblenze zvolili špatný výjezd (žlutý, které je pro okresní silnice) a tak jsme kolem Rýna jeli až do Bonnu. Tam jsme zase trochu zabloudili a na dálnici jsme dojeli s malou objížďkou. Pak už jsme jen zapli tempomat a jeli směr Brusel. Ještě jsme se po cestě zastavili uvařit na odpočívadle polévku a pak už hurá do Bruselu.
Doma jsme si vytiskli google mapu z blízkého okolí našeho budoucího bydliště – říkali jsme si pohoda – mapu Bruselu nepotřebujeme. No tak jsme jeli podle plánu, ale najednou skončili dálnice a zajeli jsme do tunelu a ještě s objížďkou. Vyjeli jsme neznámo kde mimo naši skvělou mapu. Tak jsme chvilku jezdili městem a odhadovali, kde asi jsme. Nakonec jsme si na ulici začali tipovat lidi, kterých se zeptáme. Tak nejdříve jsme míjeli lidi, před kterými jsme raději zamkli auto. Později jsme narazili na jednoho pána, který nás dostal do mapy. Nakonec jsme (kolem 23. hodiny) zdárně dorazili k naší skvělé hostitelce Ivce (hned po příjezdu jsme dostali pivko, komfortní lůžko,…), kde jsme přenocovali a bydleli další dny.
Dále fotogalerie (připravuje se) zobrazující atmosféru toho, co jsme viděli.
